Tma si mě zavolala už v roce 2011, ale první pobyt v ní jsem prožila až o deset let později v roce 2021. V ten samý rok se do tmy zavřel i David a na přelomu roku 2122, pak oba dva spolu. Spolu a zároveň každý zvlášť. Co nás k tomu vedlo? Jaké to bylo? A co jsme si z pobytů ve tmě odnesli, tak o tom jsme v průběhu roku 2022 napsali knihu Světlo ve tmě. Je to jeden velký autentický příběh, který doplňují kouzelné poetické ilustrace. Pokud o pobytu ve tmě uvažuješ nebo jsi jen zvědavá jaké to je - naše vyprávění ti může být inspirací. Ke knize o pobytech ve tmě tudy.

Po novém roce měla čekalo trhání všech 4 osmiček. Když jsem však při pobytu ve tmě naslouchala své duši a vnitřní moudrosti, zjistila jsem, že místo dalších traumatických zážitků (v roce 2021 jich bylo víc než dost) potřebuju odjet do tepla. A odjet sama. Že si ještě potřebuju doprožít a nechat dosednout všechny změny a procesy, které se udály v roce 2021. Potřebuju regeneraci a rekonvalescenci. Hlubokou relaxaci a opečování.
A tak jsem odletěla na Srílanku. Odjela jsem poprvé sama takhle daleko a taky na tak dlouho. Dopřála jsem si 2 týdny božského ajurvédského retreatu se 7 procedurami denně (ano sedmi :)) Díky úžasným terapeutům, ajurvédskému doktorovi, jogínce provozující resort, ajurvédské stravě a medicíně, jsem prošla velikou vnitřní i vnější očistou. Moje tělo pouštělo - bolest, traumata, kila i slzy. Celé dny jsem byla od hlavy k patě mastná, ale šťastná! Pak jsem si dala 2 týdny na poznávání Srí lanky a na závěr svého pobytu i výšlap na posvátnou horu Adam's peak. Svoji regenerační srílanskou očistu jsem doťukla poutí s 5500 schody 🙂 

V roce 2021 mě život stáhl do největšího prázdna, jaké jsem kdy zažila. Prožila jsem taky obrovskou bolest, extrémní emoční přetížení, stavy, kdy jsem vystupovala z těla. Kdy jsem se odpojovala. Utíkala. Bylo to potřeba. Abych si uvědomila, že útěk není řešením. Abych objevila místo, kde bylo ticho, nic a přitom všechno. Místo uvnitř mě samé, ve kterém jsem se mohla spojit, splynout, odevzdat se...sobě! Jen sobě. Své duši. Svému božství. Svému středu.

A z tohohle místa jsem se začala pomalu, jemně znovu nadechovat. Naplňovat. Začala jsem se rodit. Nově. Jinak. Odvážně říkala sbohem dlouhému období výdechu. Zároveň jsem se láskyplně a s úctou loučila se svým starým já. Oplakávala všechny ty chvíle (otisklé v knize PLNO-PRÁZDNO), které už znova nezažiju.

Během dubnového "svatebního" rituálu jsem řekla velmi jasně své "ANO" této své proměně.

• V tu, která je tou největší láskou svého života.
• V tu, která cítí a ctí plán své duše, splývá s ní.
• V tu, která naplno žije svou lehkost a neschovává svá obrovská křídla ani záři.
• V tu, která je znovu otevřená službě ve veřejném prostoru.

Rituál, který vedla Barbora Zemanová byl pro mě silným přechodem do své vlastní náruče! A taky znovu nadechnutím do služby a tvoření pro druhé. Na rituálu jsem provedla 30 mých blízkých, milovaných žen poprvé Chakradance. Bylo to pro mě obrovské vystoupení z komfortní zóny, ale stálo to za to! Ten zážitek mě totálně nabil a posílil v mé další cestě! Po něm jsme společně pokřtily a oslavily zrod knihy PLNO-PRÁZDNO.

Jedno z velkých novoročních přání bylo zase začít spolupracovat a spolu-tvořit s Davidem, mým mužem. V roce 2007 jsme se seznámili v práci, založili jsme spolu první firmy a vytvořili úžasné projekty např. Ženy ženám. Spolupracovat jsme přestali, když jsem v roce 2018 právě projekt Ženy ženám ukončila a dala si pauzu, která se nakonec protáhla skoro na 4 roky.

Oběma nám bylo po našem spolutvoření smutno. Nic však nepřicházelo a nedalo se to tlačit z hlavy. Pak ke mě na podzim 2021 přišel Chakradance!! K mému velkému překvapení jsme se pro něj nadchli oba. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude právě to "ono", co nás zase pracovně a tvořivě propojí dohromady.

Rozhodli jsme se založit KIRŠ HOUSE s.r.o. - publishing house. Byl to náš se už víc jak 10let - od doby kdy jsme poprvé objevili americké nakladatelství Hay house. Založení jsme pokřtili a oslavili nádherným portálovým rituálem, který pro nás připravila zázračná Zuzka Noah.

Před rituálem jsme si byli u Zuzky tatínka vybrat krystal, energetický zářič a úložiště pro naše přání a záměry.  Zavolal si nás úplně překrásný a taky úplně "jiný" krystal než všechny ostatní, co tam byly. Geoda. Tmavě modrá. S drobnými, ale tak zářivými krystalky. Tvarem připomíná domeček, přístav, maják - symboly hodnot naší spolupráce i našeho vztahu. Cítit se DOMA (spolu i každý sám se sebou), zářit a svítit na cestu sobě i druhým, vést a nechat se vést...umožňovat, zjednodušovat, ulehčovat 🙂

Můj první veřejný Chakradance a hned v brněnském SONU! Vesmír má opravdu smysl pro humor 🙂 Navíc jsem ještě neměla dokončený facilitátorský výcvik, ale zakladatelka Natalie Southgate mě i tak podpořila tuhle krásnou nabídku neodmítnou a provést 550 žen na akci Alchymie ženy Lucky Harnošové kouzelným rituálem a prožitkem vlastního středu.

Byl to nepopsatelný zážitek. Moci tančit s tolika ženami kolem pomyslného posvátného ohně, na poušti a v jeho žhavých plamenech spalovat vše, co už nám neslouží, co stíní naše světlo. ⁣Odvážně jsme odhazovaly brnění zakrývající naši přirozenost a nechaly zářit to, kdo skutečně jsme. Bojovnice světla totiž brnění nepotřebují.⁣ 
(Máš chuť projít takovým tanečním rituálem? Mrkni sem)
⁣
Z nádherných zpětných vazeb, které jsem po akci dostala vím, že to byl nejen pro mě, ale i pro mnohé účastnice Alchymie ženy naživo intenzivní transformační zážitek. Sice krátký, přesto výživný a silný. Zároveň láskyplný a prostě krásný. ⁣
⁣
Tanešní terapie Chakradance toho má tolik, co nabídnout! Nekonečně moc!! A já se skrze tuhle akci a vstoupení znovu na "jeviště života" nadechla a nabila do tvoření nových možností a příležitostí pro ještě větší uvolnění do života! Pro tebe....

Teď to vypadá, že rok 2022 byl samý rituál??!!! Tak aby jich nebylo málo....tady je další 🙂
Rok 2021 byl pro mě o velkém pouštění. Na jeho konci jsem musela pustit i poslední roli, skrze kterou jsem se v životě silně definovala. Partnerku, manželku. Neplánovala jsem to, začalo se to dít. Bolelo to. Tak, že jsem myslela, že to nepřežiju! Stalo se to. Rozešli jsme se. Přežila jsem to. Posílilo mě to a po x týdnech odloučení, bez kontaktu jsme se s Davidem znovu potkali. Odjeli spolu na malý ostrůvek Porto Santo v Portugalsku (trefně tuhle bilanci píšu právě z něj, vrátili jsme se!)....tam jsme nakonec znovu dosedli do našeho společného DOMA. Řekli znovu ANO našemu partnerství. To bylo na konci roku 2021.

Po příjezdu na Bali v sprnu 2022 a blížícímu se výročí 10. výročí naší úřední svatby, jsme cítili potřebu říct znovu ANO i našemu manželství. Skrze jemný, jednoduchý a přitom silný rituál. Na terase střešní vily, kde jsme před 10 lety 1.2.2012 strávili noc po naší Bali svatbě.

"....pak jsem se podívala na Davida a do očí se mi nahrnulo dojetí. Dojetí z lásky, kterou k němu cítím. Když jsme se pak chytili za ruku a posunuli se k vnitřnímu kruhu, cítila jsem, jak probíhá obnova, znovuzrození našeho manželství, našeho spojení, snad i slibu. Krásně nás to vedlo k tomu si znovu říct "ANO". Políbit se a nakonec se sobě s namasté uklonit....A v písni, která hrála znělo:
So come out oh bright one. We are walking home. Hand in hand like kings and queens. We are walking home. Cítila jsem to hluboké krásné DOMA. Se sebou i s Davidem!"

Po 3 letech jsem přijela znovu na Bali. Znovu si vychutnávala ten kouzelný Bali spirit, přírodu, jídlo a nekonečně usměvavé pečující lidi. Co mě sem, ale letos přitáhlo nejvíc? ⁣Silný záměr se pevně ukotvit, plně vtělit do nové životní role. Do nového kousku oblečení, který jsem začala nosit:⁣ Facilitátorka úžasné taneční terapie CHAKRADANCE⁣.
⁣
Bali má obrovskou transformační sílu. Proudí tu silné požehnání. Všechno se rychle manifestuje. Koneckonců mi právě tady na Bali před 10 lety přišla vize projektu Ženy ženám, který proměnil životy tisíců žen...měli jsme tu s Davidem spirituální svatbu..

Bali kouzlí! Oběma směry. Přináší spoustu inspirace a zároveň bourá, ničí a od-pouští to, co už neslouží. Před 6 lety to byl třeba vztah s mojí tenkrát nejlepší kamarádkou.⁣

Tentokrát jsem si na Bali dopřála 9ti denní Chakradance retreat...v roli účastnice. Vedla ho přímo zakladatelka, australanka Natalie Southgate. ⁣Natalie CHD vytvořila už před 25 lety a byla mi průvodkyní a neuvěřitelně naladěnou a zkušenou učitelkou po mnoho měsíců, po které jsem procházela výcvikem.⁣ Teď jsme se konečně potkaly i naživo. Bylo to prostě velké. Velké a požehnané. Chakradance je totiž jako Bali. Vládne stejnou transformační sílou. Dokáže nám zprostředkovat inspiraci, vhledy, nápady v oblastech, kde to právě teď potřebujeme a zároveň z nás vypustit to, co už nepotřebujeme, to, co blokuje naše světlo, vitalitu, zdraví.⁣

Byl to jeden z nekrásnějších týdnů v mém životě. Na jeho konci jsem si do deníku napsala:

"Cítím se jako úplně nové nablejskané auto, které právě vyrazilo z továrny s plnou nádrží a jasným cílem své cesty do světa. Plně v sobě, u sebe a silně v souladu s misí a vizí své duše."

Retreatu se se mnou účastnil i David. Jako jediný muž 🙂 Maximalne jsme si to tu spolu užili a rozpustili skrze Chakradance retreat pozůstatky bolestiček z 2021, pěkně si dosedli do sebe a otevřeli se novým kouzelným vizím. Díky Chakradance se nám nádherně ukázala cesta našeho dalšího a nového spolutvoření, což jsme si oba vroucně přáli.⁣

O našich zážitcích jsem napsala 70ti stránkový velmi niterný cestopis: Alice v říši čaker, který jsem nakonec zpublikovala jako audio deník a ty si ho právě teď můžeš pustit do uší.

Vyrazili jsme na dvě meditační cesty za sebou. Obě provázené naším kamarádem, skvělým mentorem, terapeutem a budhistou Zdenkem Weberem. 2 týdny jsem spala ve spacáku v Himalájích u buddistického chrámu, rozjímala, meditovala a užívala si péči party horských sherpů. Moje hlava byla čistá asi jako ještě nikdy. Nepál vystřídalo deset dní pod posvátnou horou Arunáčalou v Indii. Každý den v meditaci nebo jen obyčejným lelkováním v ašrámu Ramany Maharšiho - nadčasového mystika, jehož učení spočívá v pokládání si jednoduché otázky: "Kdo jsem?".

Po návratu jsem si do deníku napsala:

"...pociťuju zvýšení vnitřní kapacity. Jakoby se něco uvnitř mě roztáhlo a rozšířilo a já dokázala pojmout mnohem víc než dřív. Jasněji taky vnímám svého vnitřního pozorovatele. Své myšlenky, příběhy v hlavě pozoruju o něco zřetelněji jen jako film, což mě naplňuje lehkostí a klidem. Všimla jsem si taky silnější schopnosti nevracet se do starých kolejí, neskákat na automatismy, ke kterým mám ve známém prostředí domova tendenci."

V Nepálu jsem si psala deník, který se mi však ještě nepodařilo zpublikovat, ale bude! Přeju si to...no, jak nám často v Nepálu říkal Zdenda: "Uvidíme, uvidíme, uvidíme..."

Asi mě nikdy nepřestane fascinovat a dojímat to, jak se v naší sešívané rodince posouváme a jak je nám spolu líp a líp. Každý rok se uděje něco zásadního a mě to prostě baví. I letos jsme s Davidovou dcerou (17) Klárkou a její maminkou Luckou zažili spoustu nádherných společných chvil, cest a opět přišly i inovace :).

S Luckou jsme si obě troufly jet na dovču jen spolu. První žena, druhá žena. Odletěly jsme na týden na Lefkadu a tatínka nechali doma s Klárkou. 

Korunu tomu daly úplně první společné Vánoce a ještě ke všemu v zahraničí. V teple na Madeiře. Obojí super!

Po osmi letech od vydání mé první knihy 17 tváří ženy, vyšla druhá. Hurááá! O o čem je?

Posledních deset let jsem naplňovala a vyprazdňovala šuplíčky své identity, toho, „kdo jsem“. Užila jsem si životní nádech, plnost, tvoření a budování. Ale i dlouhé období výdechu, prázdna, konců, loučení, umírání. O tom všem jsem napsala knihu. Knihu plnou rozmanitých, autentických i velmi intimních příběhů. Svým otevřeným sdílením toužím čtenářky s lehkostí sobě vlastní inspirovat k naději, k tomu, že TAKY MŮŽOU. Můžou žít cokoliv. Mít cokoliv. Být kýmkoliv… protože možnosti jsou nekonečné.

NEČETLA JSI? A CHCEŠ? TAK TADY PROSÍM 🙂

Po necelém roce studia a praxe jsem úspěšně dokončila výcvik a stala se certifikovanou facilitátorkou taneční terapie Chakradance. Další hurááá! A to vše komplet v angličtině 🙂

⁣A začala nadšeně Chakradance šířit v ČR:
Provedla jsem živými workshopy 155 lidí⁣.
Hostovala s Chakradance na Breathwork retreatu Ester Kozlovské, se kterou jsme později uspořádaly dva společné workshopy.
Rozdala online taneční ochutnávky 10.000+ lidem⁣.
Byla jsem hostem v online kongresech a podcastech.
Na velkých živých konferencích roztančila 850 žen⁣.
Začala jsem tvořit první  9ti týdenní Chakradance online program (PŘIHLÁŠKY DO 1.2.2023 OTEVŘENY!!)

Jsem hrdá, že jsem měla možnost vytvořit tak krásné místo. Unikátní přírodní dům na Vysočině. Místo, které mě toho tolik naučilo. Tolik, že jsem mu věnovala celou jednu část knihy :)), výživný příběh, to ti povím! Nakonec jsem však zjistila, že to není místo pro mě. Přenechala jsem ho Davidovi pro jeho "jeskynní čas" o samotě a k rozvíjení vize o retreat centru pro muže. Takhle krásně ho nafotil Robert Tichý a díky mé interiérové parťačce Denise Bartošové se objevil 3x v časopise Marianne bydlení. Největším úspěchem bylo jeho zkolaudování, které se neobešlo bez spousty výzev, modlení...nakonec to klaplo!

Australanka Natalie Southgate je asi první zahraniční lektor, jehož videa jsem pokaždé a s velkou chutí dokoukala až do konce. A ty protančené hodiny! Úleva. Uvolnění. Prostě boží! Myslím, že tahle bilance mluví za vše! Chakradance je prostě pecka!

Na Vánoce jsem dostala knížku Severní stezka od Via Czechia. Zalistovala jsem v ní až v únoru. Nadchla se pro přechod Kralického Sněžníku, Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku. Jak jde o příležitost k cestovnání, neznám odkládání. Během týdne jsem naplánovala týdenní putování. Cca 100km dohromady. Obeslala jsem horské hotely a chaty, s Davidem jsme vybrali pěkný květnový termín. 17.května jsme si sbalili batůžky a k večeru se přesunuli do Králík, odkud jsme ráno vyrazili...bylo to boží putování a já o něm napsala deník. Najdeš ho na mém Instagramu nebo Facebooku, když zalovíš v historii:) V červnu jsme si pak dali jeden tůra hec. Vyrazili jsme z milovaných Hukvald na Lysou horu! Pak v průběhu roku Malá fatra, Norsko a nakonec ty Himaláje! Na to, že pro mě ještě před dvěma lety bylo slovo tůra, výšlap a pohorky skoro sprostý slovo, tak fakt dobrý!

Příští rok jedu rozhodně znova! Delfíní plavba s Adél Nommo Černou byla prostě uaauuuu! Loni na podzim jsem na ni dostala tip od kamarádky. Chystala se na ni s mužem. Když jsem si přečetla popisek, byla jsem nadšená z toho, že se celý týden JEN plave s delfíny. Několikrát denně. Žádný další program. Boží! To počebuju! A být tak blízko delfínům samozřejmě počebuju taky!

Pobytu na jachtě s 26 lidmi zakotvené v laguně jsem se však obávala. Bála jsem se ponorky,  toho, že se nevyspím, protože tam bude určitě všechno slyšet a lidi budou pařit do noci, že si nesedneme s ostatními účastníky, že se rozjedou nějaké procesy s Davidem a nebude možnost úniku. Uklidňovala jsem se alespoň představou, že tam budeme s kamarády.  Nic z toho se nenaplnilo. Kamarádi nakonec nejeli, ale pár týdnů před odjezdem jsme zjistili, že úplnou náhodou jede jiná dvojice, se kterou se roky známe. Ponorka nevyplula. Na lodi bylo dostatek prostoru pro všechny. Vůbec jsme se nerušili, neomezovali a Rudé moře nám poskytovalo další nekonečný prostor. Všichni účastníci byli naprosto skvělí. Muži, ženy, děti, puberťák, páry, singlíci. Už od prvního sdílecího kolečka jsem pociťovala nádherný sladění a harmonii s touhle partou.  Na konci jsme se shodli na tom, že se nám povedlo společně vytvořit takové delfíní hejno.

S Davidem jsme nečekaně zapluli do líbánkového módu a celou plavbu jsme se koupali v blažené zamilovanosti. Naše kajuta byla sice v podpalubí u motorů a pod mojí postelí hučela klimatizace, mě to však paradoxně uklidňovalo a každou noc jsem spala, jak špalek. A pařby? Když vstáváte v šest na koupačku s delfíny, nechcete mít kocovinu!

A delfíni? To se nedá popsat, to se musí zažít, ale nevím jestli na světě existuje jiné místo, kde s nima můžete 3x denně úplně volně a často i tělo na tělo, z oka do oka plavat. Potápět se a radovat. Loď kotvila celý týden v laguně, kam každé ráno připlouvají celá hejna a jsou v ní většinou až do večera...po prvních swimmech s nimi, takhle volně se člověk uklidní, opadne adrenalin z toho, že je fakt ve vodě s delfínem (a ne jedním) a pak už si jen užívá jejich přítomnost, zvědavost a hravost...nechává se vylazovat jejich božskými zvuky a otevřeností!

V září se nám pak v Indonésii povedle zapotápět s obrovskými snad tří metrovými mantami:

"My dva s Davidem a Aquamanam, jen v plavkách, s maskami a šnorchly v bouřlivých vlnách u ostrých skalnatých útesů. Vypadá to děsivě. Pak se ale nadechnu, zanořím pod vodu a najednou je všude klid. Ticho. I v mé hlavě. A dole pode mnou se vznáší třímetrový létající koberec. Překrásná oceánská manta. Jsem v úžasu. S dalším nádechem se zanořuju hlouběji. Mám pocit, že nás dělí jen pár centimentrů. Je obrovská. Majestátná. Roztáhnu ruce a chvíli se nad ní jen tak vznáším. Užívám si čistou přítomnost a vděčnost být divokému zvířeti tak blízko. Cítím dojetí. Otevřenost svého srdce. A ticho v hlavě.⁣"

Ještě je stále v procesu, ale bavilo mě to moc! Na začátku roku 2022 jsem začala cítit, že po sedmi letech spaní v téhle vzdušné romantické běloskvoucí krásce potřebuju změnu. Snad to zapříčinily turbulence v našem partnerství, snad moje potřeba změn a zkoušení něčeho nového?! Zkrátka řekla jsem své staré bílé ložničce ahoj, poděkovala posteli za 7 let věrné služby a krásného spaní a začala tvořit pokoj pro mou duši. Do teď jsem překvapená z těch zemitých, sytých barev, jungle tapety (na zdi i skříních),které si moje vzdušná-vodnářská duše vybrala. Nejvíc mě baví ten samet. Tekuté zlato mu říkám a taky IKEA stolky, které jeden šikula přebarvil na fuchsiové. Už se těším až pověsím obrazy velryb ve zlatých rámech nad postel...a začnu dozdobovat pičičandičkama, světýlky, kytičkama a tááák!

Obrovsky jsem se pobavila u cestovatelských knížek Lucky Kutrové, díky které jsem přišla i ke svému super spacáku a díky tomu v Himalájích nezmrzla. Obě nové knihy Julie Caplin - Domek v Irsku a Hrad ve Skotsku. Miluju celou její cestovatelsky-romantickou sérii. Pokaždé přečtené knize mám chuť koupit letenku a do patřičné země vyrazit. Série knih Rebelky z Oxfordu mě nadchla jsou jazykovou propracovaností, ač love-story - velmi trefná a originální. Seriál Bridgetonovi - to snad ani není potřeba komentovat 🙂 Animáček Encanto - ten jsem probrečela, hlavně při scénách s chlapečkem, co mluvil ze zvířaty! Top Gun - prostě letecké porno! Nechápu, jak to Tom Cruise ve svém věku dělá, ale je prostě furt dobrej!

Ty mě bavili a zároveň obrovsky dojímaly...bavil mě celý ten proces zkoušení a prozkoumávání něčeho úplně nového, sebe v nové roli.

Které ke mě připroudily ať už z mého nitra v okamžicích čisté přítomnosti a spočinutí v sobě. A taky od mých drahých "vědmiček" - Žanety Ariati a Daniely Boháčové. Obě mají neskutečný dar vcítění a naladění se. Moudrost, ale i velmi praktické odpovědi na mé nekonečné otázky, které mi v průběhu roku zprostředkovaly, mě obrovsky podpořily. 

• Po delší pauze jsem znovu začala promlouvat se zvířaty a během roku jsem zprostředkovala 30+ lidem zprávy od jejich zvířecích lásek.
• Naučila jsem se, jak vydat plno-barevnou knihu se zlatou ražbou.
• Pronikla jsem do základů freedivingu - zanořím se na nádech do 6 metrů.
• Zlepšila jsem se v komunikačním, hlasovém i hereckém projevu díky osobním lekcím s Jitkou Osičkou.
• Rozhodně jsem se zlepšila v angličtině díky konverzaci s Ninou English, ale taky výcvikem Chakradance, retreatem, který byl komplet v angličtině.
• Naučila jsem se provázet lidi workshopy Chakradance, pracovat se skupinovou i svou vlastní energií, vytvářet bezpečný a podporující prostor.
• Naučila jsem se mluvit do mikrofonu a dovolila jsem si mít na workshopech asistenty.
• Konečně jsem začala platit mobilem a naučila se vytvářet QR platby.
• Naučila jsem se nahrávat vedené tance a meditace
• Začala jsem nosit merino oblečení, které mě vždycky kousalo. U pokladny v jednom sportu mě podpořila slečna: "Mě to vždycky kouše prvních pár minut a pak už je to dobrý." Tak jsem to zkusila a dobrý!
• Naučila jsem se, že jakmile mám hlavu plnou myšlenek "co bych měla dělat" a "musím něco, proto aby" hned mě rozbolí bedra. Klidně i po ránu v posteli. A zároveň, jak je bytím v přítomnost a ještě líp pohybem v přítomnosti třeba procházkou, tůrou nebo zaplavčením v bazénu během chvilky odbolestním.
• Naučila jsem se pracovat Zoomem, rezervačním systémem Calendly a tvořivou Canvou
• Říkat NEVÍM
• Naučila jsem se nosit oranžovou barvu, kterou jsem nikdy předtím skoro nevzala na sebe 🙂

Našla jsem zraněného ptáčka při ranní procházce, chvíli po tom, co jsem s husí kůží nahrávala reakci na zprávy paní, které jsem den předtím dělala naladění na jejího pejska. Posílala jsem mu uzdravující energii, pak i kvantové vlny, nakonec ptáček zemřel. Cítíla jsem krásnou neutralitu, klid. Jsem vděčná, že jsem ho mohla doprovodit a že jsem byla poctěná tímhle darem prožitku, možností být součástí a prožít, jak je smrt sametové vlídná. Že jsem mu mohla ulevit v jeho posledních chvílích. Vzala jsem ho a zakopala u nás před domem na zahrádce. 

• Každá hlasová lekce s Jitkou Osičkou byla pro mě obrovským překonáním komfortní zóny. Zkus si zahrát palačinku nebo modelku propagující své tričko na Instagramu?!
• V rámci výcviku Chakradance jsem musela uspořádat a natočit tzv. DEMO lekci = ukázkový workshop. To bylo velký, ale moje milované Zuzka Noah a Taraka Solei se božsky vtělily do rolí účastnic a já to dala. Až na to, že se mi to natočilo bez zvuku, takže jsme to celé musely (k velké radosti žen) zopakovat. Pak už to prošlo a já sklidila od Chakradance teamu velkou pochvalu 🙂

• Většina výzev byla spojená s Chakradance! Takže když mi Bára Zemanová řekla, že mám Chakradance udělat na svém jarním rituálu znovuzrození...že to prostě musím udělat, přinést tuhle "obět", málem jsem se rozplakala (a doma to pak stresem skutečně obulela), ale nakonec jsem se z toho nepos...a taky do bylo boží!
• No a pak samozřejmě vystoupení v SONO a Chakradance s 550 ženami 🙂 Taky první živý workhop pro úplně cizí ženy....uuuu! Samé výzvy!
• Obrovskou výzvou pro mě byl retreat Chakradance na Bali, kde všichni účastníci až na mě, Davida a jednu Švédku, byli rodilí mluvčí. Australanky, Američanky, Angličank a Skotka. Z toho mě bylo špatně asi týden. Ale hned v úvodním sdílení jsem to prostě řekla nahlas a s každým dalším dnem stres a strach mluvit povoloval a postupně opadal. No, co vám budu povídat - během společných večeří, když rodilačky spustily - byla jsem nejlepším posluchačem :))
• X nocí jsem nespala, když mi tiskárna na jaře vytiskla 1200ks knih a zjistili jsme, že blbě! No všechno má naštěstí řešení a i tady se objevilo. Ale bylo to pro mě o hodně velkým pouštění!
• Vystoupání na posvátnou horu Srí Lanky - Adam's Peak po 5500 schodech. Nahoru jsem šla ve 2h ráno a o 4 hodiny později, nevím jak, jsem stála nahoře na východ slunce. Jediné, co si pamatuji bylo to, že mi hlavou pořád dokola jela mantra hooponopono - "Miluji tě, děkuji ti, omlouvám se, prosím, odpust mi."
• 17dní ve spacáku, ve stanu ve středních Himalájích! To bylo veliký vystoupení z komfortní zóny a taky poléčení traumatu z dětství - z dětských táborů. Strachu ze zimy a kolektivních vzpomínek na časy s koncentračními tábory. Prošla jsem to, pustila, co šlo a nakonec jsem si celý pobyt moc užila! Můj ultralehký drtič mrazu - spacák od Patizonu mě podržel!

• Když jsem ležela zkroucená v koupelně na zemi s bruální Indickou s..., vážně jsem si myslela, že umřu. Byly to dva dny očistce. Před očima se mi promítaly nejrůznější situace z minulosti. Ty, které bych mohla označit jako stínové. Bolavé. Těžké. Já je však jen neutrálně pozorovala a cítila, jak se mě už nedotýkají, jen potřebují být z nějakého důvodu znovu viděny, uznány. Potřebují jen projít...a tak jsem je nechala. Ještě v den odletu jsem nevěřila, že 24h cestu domů zvládnu. Právě během ní mi dal život jasně najevo, jak je o mě postarané a jak je moje tělo úžasným nástrojem. Po cestě na letiště mi přestalo být špatně. Po běhavce a horečce ani památka. Cestu jsem prožila v příjemném rozjímání a klidu. Zkrátka nechala jsem v Indii, co tam mělo zůstat a domů jsem přijela velmi odlehčená a svěží!

• Všechna pouštění nefunkčních myšlenek a přesvědčení jako třeba, když jsme byli v Norsku uprostřed panenské přírody. Po úžasném retreatu Going Deeper. Ve srubu u jezera. Nikde ani živáčka. Ticho. Klid. Ta čistota přírody a prožitky z retreatu silně pročišťovaly i mě. Cítila jsem, jak stejně jako začínalo opadávat listí ze stromů, i ze mě opadávaly staré myšlenky, vzpomínky, přesvědčení...všechno to, co jsem už nepotřebovala, co už mohlo jít...A nebylo to tenkrát příjemné, ani v těch mnoha podobných situacích. Ego a mysl se toužila držet toho, co zná. Jediné, co mi vždycky zafungovalo byla vlídnost, péče a uznání, že vše, co prožívám je v pořádku. Já jsem v pořádku. My všichni jsme v pořádku. Vždycky.

• Za všechna setkání s úžasnámi a milovanými lidmi, kteřími dávají pocit bezpečné sítě, která mě drží a podporuje.
• Za všechny své milované přítelkyně, naši podporující a láskyplnou sesterskou komunikaci.

• Za všechny tůry, treky, procházky, tance, milování, breathworky a prostě pohyb, který jsem si dopřála, protože je to tak blahodárné!
• Za všechna setkání se zvířaty. Ať už naživo nebo na dálku skrze telepatickou komunikaci. Za pejsky, kočičky, delfíny.... Za to, že skrze zvířecí říši cítím skutečně sebe, Za to, že se Maui (pejsek, kterého jsme 3 roky měli) má už rok a půl skvěle s novou rodinou.
• Za všechny možnosti cestování, díky kterým jsem letos mohla nadechovat nadhled a nové životní možnosti na Srí lance, Lefkadě, v Egyptě, Slovinsku, na Mallorce, Bali, v Norsku, Nepálu, Indii a Madeiře 🙂
• Za naši sešívanou rodinu, naše vlastní rodiny, své rodiče, za to, že se máme rádi a respektujeme se v tom, jací jsme.

Za to, že se spolu cítíme DOMA. Za to, že zase spolu-tvoříme. Za to, že už mu znovu zase věřím a že je mým nejmilejším parťákem na mé dobrodružné cestě životem.

Za lvici, která usedla na svůj trůn.

"….objevila se indická princezna v záplavě barev, nesená na nosítkách, držená, podporovaná a všude kolem probíhala oslava, třpytky, konfety a ona si tu oslavu užívala a zároveň seděla na svém trůnu, ve svém středu, v klidu."