Když přijde výdech a tělo zavolá

Po nádherně tvořivém lednu, kdy jsem byla ponořená do soustředěné práce na prvním online programu Chakradance™ Uvolnění, jsem začala pociťovat velkou únavu.

Bodejď by ne! Po několikaleté pauze jsem si už ani nemyslela, že dokážu takhle „makat“. Sedět hodiny u počítače. Prožívala jsem z tvoření obrovskou radost, inspirace silně tekla, cítila jsem, jak mě má duše a život krásně „používá“. Zároveň jsem věděla, že je takový „výkon“ dočasný.

Po nádechu pokaždé přijde výdech.

Výdech se v plné síle ohlásil těsně před startem programu. V noci přišel sen o Thajsku. Deset let, každou zimu byl odjezd do Thajska mým vyživovacím rituálem. Teď jsem byla v Sintře, v Portugalsku, kde sice denně svítilo jarní sluníčko, ale bylo tu o dost chladněji než na tropičtějším Porto Santu. Portugalci jsou zřejmě velcí otužilci, protože v bytech většinou nemají topení. Začala jsem se cítit hodně křehce. Zranitelně. Slabě. Přecitlivěle.

Přišel velký propad, ve kterém jsem si uvědomila, jak moc potřebuju opečovat. Ozvala se první čakra.

Cítila jsem, jak potřebuju znovu vyživit a posílit základy svého domečku. Že moje bytí volá po uzemnění, stabilitě. Teple, masážích, hřejivém propojení nejen s Davidem, ale i rodinou, přáteli, po podporujícím hnízdě, o které jsem odcestováním částečně přišla.

Po té krásné expanzi a nádechu v lednu, jsem teď potřebovala výživu a výdech. Ale jak to udělat? Jak se zazdrojovat, když mě ještě čekají dva týdny mimo domov, bez přátel, rodiny a toho všeho známého, stabilního? Jak se vyživit a opečovat?

Miluju synchronicity. To, když si něco začnu ze srdce přát – život, vesmír reaguje. A taky reagoval:

1. Konečně se nám povedlo hezky vytopit pronajatý byt v Sintře, kde jsem první dny myslela, že umrznu. Zima byla zažehnána a dokonce se oteplilo i venku.

2. Začali jsme prozkoumávat okolní přírodu, lesy, chodit na dlouhé procházky. Spousta vyplaveného endorfinu. Byla jsem po nich sice unavená jak kotě, ale tak příjemně a výživně se mi spalo. A čistá hlava k tomu.

3. Na začátku února jsem poslala své nefyzické tělo na Bali do energetického lightPORTALU Denisy Jedličkové. Někomu to může připadat ulítlé, ale já ráda propojuju hmotu s duchem. A věnuju své fyzické schránce, tak i té energetické. Takže aspoň moje nefyzické tělo se začalo hřát v milovaných v tropech. Zajímavé bylo, že jsem to začala pociťovat i tom fyzickém…tu mňam Balijskou výživu.

4. Náhodou jsem objevila jednu příjemnou kavárnu s příznačným názvem Ekvilibrium = rovnováha, kde se nacházel taky Club Body&mind&soul. Z jeho nabídky výživy pro duši jsem si nechala namíchat masáž částečně reflexní, mačkací přes ručníčky – to já ráda, částečně olejovou a na závěr mi ta paní ze zlatýma rukama a vědomým dotekem rozehrála na zádech dvě tibetské mísy, u čehož jsem se úplně rozplynula.

5. Začala jsem tvořit 10ti denní Chakradance online kurz na první čakru. Procházet jeho meditace, tance. Pobývat vědomě svou pozorností v tématu první čakry, což mě nádherně začalo sytit.

6. A nakonec život poslal tip z Čech na Geetu, Sintřanku, lesní terapeutku, co provází a zároveň školí terapeuty v jedné ze světových škol Lesní terapie.

S Geetou jsme si domluvili privátní tří hodinový forest walk & bathing. Všechno se propojilo rychlostí lusknutí prstu a bylo to…prostě nádherný! Krásně jsme si sedli.

Když jsme se po třech hodinách se loučili, byli jsme dojatí k slzám.

Přitom to bylo tak obyčejné. No v jednoduchosti je skutečně často ta největší krása a síla. Geeta nám poskytla několik „pozvánek“ k jednoduchým aktivitám a otevřela tak dveře k tomu skutečně BÝT v přírodě. Cítit ji. Naslouchat ji. Dotýkat se jí. Ochutnávat jí.

Nic nemuset. Jen být. Koupat se v atmosféře lesa. Propojovat se s lesem skrze smysly.

Mezi jednotlivými pozvánkami jsme se vždy všichni tři sešli v kruhu a krátce posdíleli naše prožitky. Na závěr jsme setkání uzavřeli lesním čajovým rituálem. Ten byl rozkošný.

Geeta nám připravila čaj z listů divokých ostružin, které během jedné pozvánky nasbírala, taky kvalitní čokoládu, datle s vlašskými oříšky a lokální mandarinky.

První kalíšek čaje jsme věnovali přírodě, každý jsme z něj část vlili do země s poděkováním.

Během času s Geetou jsem celou dobu prožívala obrovskou a přitom tichou vděčnost za možnost, že mi někdo takhle v přírodě drží bezpečný prostor, ve kterém se mohu plně uvolnit. To pro mě bylo nové.

Mysl je totiž často jako vyplašené nebo rozčílené zvířátko…

…které neví, co se sebou. Je přetížené kontrolou, rozhodování, vedením a tak když mu někdo vytvoří bezpečný prostor, útočiště, poskytne mu zdravý rámec a jemnou strukturu, začne se uvolňovat. Začne zpomalovat. Odpočívat. Relaxovat. Dopřávat si dovolenou. Prázdniny.

A skrze tuhle dovolenou se po čase pro-relaxuje do její pravé funkce – do kreativity. Tvořivosti. Inspirace.

Aspoň já to takhle na sobě pozoruju na delších (dvě a více hodin) procházkách. Po hodině v lese se moje hlava začíná vyprazdňovat. Nastupuje vyplavování endorfinů, jsem víc a víc v těle. Během druhé hodinky už pociťuju takovou blaženou euforii, často i únavu, ale jinou…začínám být tak příjemně prázdná, vláčná a z tohohle místa….

Z té vypnuté měkkosti mi většinou chodí boží nápady, inspirace, vhledy a uvědomění.

Před dvěma lety jsem objevila kouzlo putování přírodou. Nikdy dřív mě na žádné treky a tůry neužilo. Teď v tom spatřuju právě tento benefit. Myšlenkovou i fyzickou očistu, při které mě ještě napadne spousta úžasných věcí. A tak chodím do přírody, na hory čím dál častěji a raději.

Lesní terapie mi kvalitu času stráveného v přírodě hezky rozšířila.

Ukázala mi, že nemusím jen „šlapat“, ale jak moc je fajn se taky zastavovat a jen být. Přírodu vnímat, ochutnávat a naslouchat jejím zprávám…sytit se a vyživovat.

Tady v lesích Sintry jsem dostala nádherné zprávy od kamenů – lesy tu jsou takové „trollí“, plné obrovských valounů a kulaťoučkých skal. Kameny ke mě promlouvaly o tom, jak stejně jako ony, jsou tu věky, i esence mé duše je věčná.

Moje podstata je věčná, nekonečná. Nezničitelná. Pevná a stabilní.

Propojení s kameny, skálami a matkou zemí mě hezky podpořilo i v tvoření Chakradance™ kurzu OŽIVENÍ na 1. čakru, který otvírám v březnu.

Znovu jsem silněji pocítila stabilitu. Bezpečí. Uzemnění. Pobyt v přírodě nádherně vyživil moji vlastní první čakru.

Při každém pobytu v přírodě se naprosto přirozeně a automaticky propojujeme se základy našeho fyzického, ale i energetického domečku. Čím pevnější základy a hlubší kořeny máme, tím vyšší a košatější koruna nám může narůst. Čím vyživenější máme základnu, tím vitálněji můžeme žít.

Každému výživu v podobě lesní terapie moc doporučuju. Je to jiné než vyrazit na procházku sama nebo s kamarádkou či manželem a dětmi. Rozdíl a velký benefit je v tom, že vám někdo jiný drží bezpečný prostor, podporuje vás ve zpomalení, spojení se s tělem a přítomným okamžikem…což v tom prvním případě může být celkem výzva. Když si to často dost přetížené zvířátko musí samo sobě držet prostor…uff.

Sama ráda tvořím bezpečný prostor druhým. Dělám to teď nejvíc právě skrze Chakradance™. Během jemných pozvánek k intuitivnímu tanci na speciální vibrační hudbu zvu účastníky do kouzelného propojení se se svou vnitřní přírodou, svým nitrem, ke zpomalení a naslouchání přírodě v sobě. Během Chakradance™ taky posíláme s účastníky jejich miláčky mysličky na dovolenou 🙂

Přirovnávám prožitek Chakradance™ ke chvíli, kdy si večer po náročném dni vlezu do horké vany plné voňavých olejů a za zvuku krásné hudby a svitu svíček si tam hezky relaxuju, užívám si to a mezitím se ze mě odmočí všechna špína, prach a odplaví stres. Když pak z vany vylezu, cítím se očištěně, zrelaxovaně, uvolněně, vyvoněně. Prostě NOVĚ! VYŽIVENĚ!

Když píšu tyhle řádky, pociťuju velkou vděčnost za všechny ty možnosti, které v dnešní době k vyživení naší první čakry máme. Mojí první čakru vyživuje a podporuje Chakradance™, útulné prostředí, dlouhé procházky, vědomé masáže, teplo, svíčky, oheň, horký vývar, čokoláda, milování a čas s milovanými lidmi, mazlení se zvířátky…a co tebe?