Narozky s velbloudy

Ach to byl báječný den!!!  

Ráno jsem u kafíčka od Davida dostala do uší k poslechu asi 7 minutovou nahrávku s jeho přáním, vyznáním a slovy ocenění za to jaká jsem!! 

Po obědě byli domluveni velbloudi. Vůbec jsme nevěděli, co čekat. A to bylo dobře. Tady je to prostě fakt to nejlepší, co člověk může dělat. Nic nečekat a užívat si to, co přijde! 

Vyzvedl nás velký pick up a v něm egypťan, co nemluvil anglicky. Vezl nás oázou, pak pouštní cestou, nakonec už jen pouští. 

Najednou jsem v dáli zpozorovala dvě zvířecí a dvě dětské postavičky. Když jsme dojeli až k nim, že dvou zvířecích postav se vyklubaly čtyři. Dvě velbloudí mámy se dvěma dětičkama. Bílým a šedým.  

Mámy teda vydávaly děsivý zvuky, ale během putování jsem si na ně přivykla. Řekla bych, že tak prostě jen dávaly najevo svým lehce vyplašeným drobkům, že je vše v pořádku.  

Pán sedl do auta a zmizel. My nasedli do našich korábů a kluci nás pak dobrou půlhodinku vedli pouštní krajinou. Bylo to nádherný. Přivykla jsem kolíbavému pohybu velbloudice, jen jsem chvílema byla nervózní z mláďat, která se mi pletla pod svěšené nohy.  

Došlo mi, jak je Vesmír vtipný a jak prostě plní přání! 

Touhle dobou jsem se totiž měla balit a odlítat do Tunisu na Saharu. Na týdenní pouštní výpravu s dromedáry. Bohužel jsem ji musela kvůli koroně odložit. 

Poušť a dromedáři si mě stejně našli a zprostředkovali mi překrásný narozeninový zážitek! 

To nejvíc bylo, když jsme se začali blížit k místu, kde stál muž, co náš přivezl s další velbloudicí a s týdenním čistě bílým mláďátkem.  

S tímhle pinďou jsem se další hodinu muckala. Mládě bylo nečekaně kontaktní a máma nečekaně nevšímavá. Moc krásný moment byl, kdy jsem ho drbala na hlavičce,  klidně mu broukala a ono mi začalo olizovat obličej.  

Pak se odněkud zpoza duny začali samovolně objevovat další velbloudi. Samice. Mláďata různého stáří, i jeden samec. Obklopilo nás stádo dobrých 20ti zvířat, která si nás nějak zvlášť nevšímala, ale bylo krásný je pozorovat. Vidět, takhle ve svém přirozeném prostředí. 

Na tomhle místě nocují. Malí kluci (synové muže, co nás přivezl) některé přivázali k lanům zakotvených v zemi. Některé nechali na volno. Velbloudi si pomalu jeden po druhé se zapadajícím sluníčkem začali lehat a podřimovat. 

Muž, který nás přivezl na náš zpoza další duny zamával. Na malém ohníčku uvařil černý čaj. Mňam.  

Byl to překrásný zážitek! Takový obyčejně neobyčejný. 

Večer tomu dala korunu večeře v jedné ze společenských místností v Al Tarfa. Moc se mi líbila. Romantický nábytek a veliký kamenný krb, napadlo mě, že by bylo krásné tu zažít večeři u ohně. A tak se stalo. Zapálené svíčky. Praskající oheň v krbu. Květiny. Výborné jídlo a nakonec i dort!  

Sfoukla jsem svíčky a nepřála si nic jiného než prožívat v životě víc a víc lehkosti. Byla jsem šťastná. 

Nakonec se do místnosti vloudil kocour, kterého jsem během těch dnů občas drbala pod krkem. Mrkla jsem na něj a v duchu mu poslala pozvánku: “Jestli chceš, můžeš za mnou na gaučík”. Během vteřiny mi ležel schoulený po boku. Zvířata jsou prostě kouzelná. 

Druhý den jsem se naladila na dromedáry a dostalo se mi od nich zprávy: 

„Jsme lodě plující pouští, na místa kam lidská noha často nikdy nevkročí. Přinášíme život do míst, kde se zdá, že není. Oživujeme prázdno. Poušt jsme si vybrali proto, abychom vyrovnávali energii smrti, protože i když se zdá, že někde není vůbec nic, vždy je tam alespoň malý kousek života. Naše pomalá a klidná energie harmonizuje a vytváří protipól místům, která jsou plná rychlého, živelného, divokého, velmi rychle pulzujícího života. Vytváříme protipól džunglím, pralesům, vytváříme protipól plnosti naším vnitřním prázdnem. Naše energie je velmi jednoduchá a velmi přímočará, jakoby osekaná až na tu prazákladní podstatu. Když s námi lidé stráví nějaký čas v poušti, dotknou se a objeví tyto kvality v sobě. Dostanou příležitost zúžit sami sebe do něčeho velmi úzkého, jednoduchého, jakoby přišli na hranu mezi životem a smrtí. Na tu úzkou linku, která dělí a tam si mohou plně uvědomit, kdo jsou. Že jsou všechno a zároveň nic. V poušti se pravda vždycky ukáže. V poušti se nemá za co schovat. Každý, kdo přijde do pouště, zjistí že život a smrt jedno je. “