Málem to nepřežila
Před pár dny jsem na sítích zveřejnila příspěvek, ke kterému mě inspirovaly rozhovory s mými kamarádkami, maminkami teenagerů.
Pro některé je tohle období úplně na pohodičku, některé však mají pocit, že to nepřežijí!
Tenhle pocit měla i moje maminka, když mi bylo náct.
Ano, ano. Na té fotce jsem já. Teenage Ája.
S propíchaným kde čím.
Kouřící, jak fabrika.
Každý víkend našrot.
Čírem nebo nějakou jedovatou barvou na hlavě.
Oblíkaná, jak z popelnice.
Sprostá, jak dlaždič.
Nenávistná k otci, tak, že si přeje, aby umřel.
Ve 14 potrat.
Dvojka z chování.
Výslechy na policii.
Podmínka.
Moje máma mi před pár lety řekla, že si myslela, že se nedožije konce mé puberty, jak náročné to se mnou bylo. „Mami, jak jsi to dokázala přežít?“ zeptala jsem se jí.
„Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem většinou nedělala nic.“ A za to jsem jí, i tátovi, který taky nedělal nic, vděčná! Za tu svobodu projít si tímto bouřlivým obdobím.
Nechat mě si nabít držku.
Vyzkoušet, kde co a zároveň tu být pro mě, když jsem potřebovala…
…abych se mohla stát tou, kterou jsem teď.
Po dvacítce to přešlo samo.
Nekouřím.
Nepiju.
Piercing ani jeden.
Číro mě už taky nebere.
Mám ráda krásné oblečení.
Se zákonem se do křížku nepouštím.
Sebedestrukce mi nic neříká.
Vztah s rodiči harmonický.
Tímto emailem chci poslat podporu všem blízkým, ale i neznámým rodičům, kteří teď procházejí „peklo“ s puberťáky.
Je to fáze a přejde!
I když je to možná šílený, nelogický, bojíš se o ni/něj! Oni to zvládnou a vyjdou z toho posílení! Moudřejší a zkušenější! Věř jí/jemu a miluj ji/ho i přesto všechno, co provádí!
Všechno je jen fáze. A ta přejde!
Tohle si teď často říkám sama sobě 🙂
I když se to tak z vnějšku možná nevypadá, sama jednou takovou procházím.
Pouštím domov.
Loučím se s 95% svých osobních věcí.
Odjíždím do světa v podstatě bez jasného plánu.
Navíc v uskupení sešívané rodiny, která spolu zatím nebyla déle než 3 týdny
…. na jednu stranu je to vzrušující, ale v posledních týdnech i hodně děsivé, vyčerpávající, nejrůznější vnitřní procesy spouštící…
Je to prostě přerod! Transformace. Do nového JÁ.
A tyhle přerody nás potkávají nejen v pubertě, ale v průběhu celého života.
Stará já umírají, nová se rodí.
Je v tom spousta radosti, ale i hodně bolesti, smutku, nejistoty.
A stejně tak, jak je potřeba tu být pro toho puberťáka, je potřeba tu být i pro sebe. Je potřeba se opečovávat. V přerodech dvojnásobně!!
Mě nejlíp funguje vracet se do těla.
Do přítomnosti.
K sobě. Ke své duši, Bohu, životu, kde vždycky najdu útěchu, pocit bezpečí a ujištění, že je všechno v pořádku.
Dlouhé procházky.
Práce s dechem.
Masáže.
A samozřejmě Chakradance 🙂
V úterý 16.8. opakuji AKTIVACI UVOLNĚNÍ.
…a tak pokud si potřebuješ ulevit a uvolnit se v něčem, co je teď pro tebe uf uf uf, uzemnit se, protančit a pustit cokoliv, co tě teď zatěžuje, s čím si možná nevíš rady, co z hlavy nemá řešení…
Jsi velmi vítaná. 👇🏻
