Vydali jsme se omrknout pár dalších památek Káhiry. Naše průvodkyně byla mile ostýchavá, omlouvala se nám za svojí angličtinu, prý ji teď v době covidové málo používá a tak si občas nemůže vzpomenout, jak se co řekne.
Vzala nás do Citadely, kde je obrovská mešita. Sundat botky, šátek na hlavu a pak si užít chvíli ticha a klidu ve všudypřítomném ruchu.
Z Citadely je výhled na celou Káhiru. Už jsem chtěla napsat “krásný výhled“, síla zvyku, ale zrovna vlastně nevím, jaké slovo použít. No podívejte se na mé video ze záběry z ulic, třeba vás nějaké výstižné slovo napadne.
Pak jsme se přejeli podívat do dvou křesťanských kostelů, ale ty se mi nějak nechtělo dokumentovat. Nicméně v jednom z nich se nacházela jeskyně, ve které prý 14dní žila panna Marie s Josefem a Ježíškem.
A pár místních, co se s námi chtělo vyfotit. Kývla jsem na to mladé holčině, byla totálně šťastná a pak mě malá holčička zatahala za rukách a s úsměvem od ucha k uchu prohlásila: “I love you.“
U cesty mi David koupil kilo krásných jahod za 15Kč.
Poslední zastávka byla trh Chan-Al Chalili….bláznivý místo. Jak tu teď nejsou ty davy turistů, veškerá pozornost prodavačů se upíná jen na nás! Pokřikují, nabízejí, vnucují. Pomalu se bojím si něco prohlížet. Neumím se v tom vůbec uvolnit a tak trh asi po 15minutách opouštíme.
“Dá se tu jít někam na kafe a třeba sishu?” ptáme se průvodkyně. Vezme nás na náměstíčko hemžícího se lidmi a vtáhne do jedné z restaurací. Ne na zahrádku, ale dovnitř. Není to zrovna hezký místo, ale jestli chceme sishu, tak musíme být uvnitř. Jsou teď zakázaný.
Objednávám si turecký kafe a David mátovej čaj. Objevná chvilka! Turecký kafe božsky voní i chutná po kardamonu. Takový maličký v džezvě uvařený, jemňoulince namletý a děsně sladký. Jsem z něj v opojení (nevím jestli kávovým nebo cukrovým) a zamilovávám se.
Dalším objevem je, že mátovej čaj se tu připravuje jinak než u nás. Uvaří obyč černej čaj, ten zůstane ležet na dně hrnečku, na vrch přihodí pár lístků čerstvé máty…a samozřejmě spousta cukru. Zajímavá kombinace. To by mě nenapadlo.
A nakonec objevujeme a ochutnáváme lokální jídlo. Košeri. Levné a prý velmi oblíbené. Ale řeknu vám je to teda bláznivá směska, asi jako celá Káhira: uvařená rýže, uvařené makarony, pak něco jako penne, na tom cizrna, čočka, smažená cibulka, celý se to poleje česnekovým octem, rajčatovou omáčkou a kdo chce ještě chilli omáčkou a všechno se to promíchá dohromady. Fakt prasárna, ale zkusit jsme to museli.
Sisha je moc fajná. Jablečná. Vedle u stolu slepý pán v hábitu na čaji chvílemi procítěně prozpěvuje zřejmě náboženské písně.
Vracíme se na hotel a já se raduju z kávičkového objevu! V supermarketu hned pár balíčků cardamon turkish cofee koupím! A nastuduju na netu přípravu pravý turecký kávy – neplést s naším turkem!!!