Bhutan 2015 – Den 5: Phobjikha, penisy s dýkami, šnůry přání a vztahy

Dnes opouštíme hlavní město Timphu a máme před sebou 5hodinovou (nakonec se ukáže, že 8hodinovou) cestu do největšího bhútánského údolí Phobjikha.

Cesta je dobrodružná. Samé serpentiny klikatící se po okrajích hor a neuvěřitelné srázy pod námi, kde se pasou místní krávy, později i jaci a kvetou obrovské magnolie, na kterých v jedné části cesty poskakují dokonce bílé opice. Projíždíme údolí s obrovskou řekou, kde kolem cest rostou obrovské kaktusy, a vyslíkáme si pomalu všechno, co máme na sobě, a pak zase stoupáme do hor.

Během cesty máme několik zastávek. První v horách v 3100 m u chrámu, kde společně celá skupina vážeme dlouhou šňůru z přáníčkových barevných vlaječek, pak jí požehnáváme a každý si vysílá svá přání. Poté ji za pomoci řidičů vážeme mezi stromy o něco výš v lese. Obcházíme největší stúpu, jak jinak než 3x, a osvěžujeme se čajem v místní kavárně s prosklenou dřevěnou verandou a dechberoucím výhledem do údolí.

Na oběd zastavujeme v restauraci, která má na všech rozích střechy zavěšené dřevěné penisy s dýkami. Je to tu hodně běžné, stejně jako malby penisu na domech. Symbolizují většinou posvátný princip: penis představuje mužský princip, princip soucitu a dýka ten ženský, princip moudrosti. Oběd je výborný. Hlavně proto, že mají nudle. A jak dobré. Nacpu se jimi k prasknutí. U vchodu mají na komodě právě obrovský dřevěný penis a uvnitř něj sochu milenců – yab-yum, což v buddhismu představuje spojení moudrosti a soucitu, buddhu v sexuálním spojení s jeho ženským protějškem.

Další zastávka je díky uzavření silnice. Tím, jak na silnici neustále pracují stroje, mají dané časy, kdy se silnice uzavírá a zase otevírá. A tak čekáme asi hodinku společně s dalšími auty a autobusy, převážně místními. Naši řidiči vytahují z aut termosky s čajem a my se alespoň protahujeme a povídáme si.

Po téhle pauze si děláme asi hodinu odsud ještě jednu, oficiální v pěkné barevné kavárničce, kde si dáváme čaj se sušenkami. Odtud pokračujeme dál do Phobjikha údolí do našeho hotelu, kde zůstáváme dvě noci.

Údolí je naprosto úžasné. Je jako obrovská miska. Projíždíme vesnicí v údolí a v menším kopci se nachází náš hotel. Překrásně vyřezávaný, s jídelnou s kamny a dokonalým panoramatickým výhledem do celého údolí. Pokojíčky jsou stylové s železnými kamínky – ano, budeme si topit. Teplota je tu kolem 15 stupňů přes den, v noci je hodně chladno. I z pokoje máme krásný výhled do údolí. Koupelnička je vybavená šamponky, ručníky, je tu také varná konvice, hrnečky na čaj a čaj, ve skříni termofory (já mám svůj :)) a krásně teplé peřiny.

O půl sedmé nás čeká večeře, která je výborná, a já se zase pěkně nacpu. Nudle, opečené brambůrky (ty tu dělají fakt mistrně, pěstují je tu totiž a půda je tu tak úrodná, že tyhle brambory jsou mnohem výživnější než ty naše), zeleninka – dnes dokonce zeleninový salát z okurky, rajčete, paprik, cibule a samozřejmě chilli, nesmí chybět rýže a naprostá lahůdka jsou opečené až jakoby chipsy z vepřového masa připomínající gyros. Jako dezert mléčná rýže s ovocem, do které si nechám přinést a přisypu si skořici, kterou mají zajímavě namíchanou s badyánem. A k tomu všemu se hezky zahříváme „horkým drakem“, což je horký jablečný džus, místní rum, med, limetka a skořice.

Po večeři si jdeme celá skupina povídat k nám na pokoj. Včetně Jamsoa, našeho průvodce. A právě Jamso nám kvůli naší zvědavosti vypráví, jak tu fungují vztahy a manželství. V rámci jednoho z indexů hrubého domácího štěstí jsou i šťastné vztahy. Bhútánci mohou mít více manželek/milenek a stejně tak Bhútánky více manželů/milenců. Ale má to svá pravidla. Pokud jeden z nich není v manželství šťastný a oni udělali už vše pro to, aby se to změnilo, mohou si najít dalšího partnera. První partner s tím však musí souhlasit a první manželství je vždycky posvátné. Nový partner se tedy nikdy nesnaží zaujmout místo prvního, plně ho respektuje, a co mě dostalo nejvíc – snaží se prvnímu partnerovi pomoci zlepšit jeho vztah.

Takže například druhá žena ukazuje té první, co je na jejím manželovi úžasné a skvělé a v čem by se měla zlepšit atd. První manžel/manželka má vždycky právo s další novou milenkou/milencem nesouhlasit, odmítnout ho, a jeho protějšek toto vždycky respektuje.

Nikdy neopouští své první ženy/muže kvůli jiným partnerům. Protože když by to udělali, tak první partneři budou nešťastní (tedy neporoste hrubé domácí štěstí), a navíc zklamaní budou i jejich další partneři, protože ti nechtějí nikoho, kdo opouští své blízké.

Celkově vztahy vnímají ne z pohledu přání a tužeb jejich vlastního srdce, ale z pohledu, co přinese největší štěstí všem zúčastněným, a za růst hrubého domácího štěstí jsou schopni přinášet i oběti, ale v důsledku jsou šťastní, protože lidé kolem nich jsou šťastní.

Náš průvodce má další ženy, protože jeho vztah s manželkou nefungoval. I tak se snažil 8 let vztah zlepšit, teprve potom si našel další ženu, se kterou manželka souhlasila.

Přijde mi to fascinující a dává mi to smysl, i přesto vidím, jak v našem světě, v naší zemi je to něco, co je zatím dost možná nemožné vzhledem k našim kořenům, zkušenostem národa a vůbec nastavení celé naší společnosti. I tak jsem ráda, že jsme od Jamsoa tohle sdílení dostali, a s dojetím mu děkuju, že se o to s námi podělil.

Koncept hrubého domácího štěstí tady není sice nová věc. Tuším čtvrtý král mu položil základy už v 70. letech, ale teprve od roku 2006 byly sepsány „normy, pravidla, indexy atd.“. Je to poměrně složitý systém, který nedokážu nějak zkráceně reprodukovat. Ale současná generace Bhútánců, lidé ve věku kolem 30 let a méně, je již v tomto konceptu vychovávána a žije jej. Je úžasné, že tu mají základ v hodně silném buddhismu, což vnímám jako velmi silný stavební pilíř pro něco, jako je hrubé domácí štěstí.

Štěstí je pro ně opravdu velmi důležité. Jamso říká, že respektují, že pro každého člověka to může být naprosto něco jiného, pro někoho jídlo, pro někoho pití, pro někoho meditace. Oni to respektují. Cest ke štěstí je mnoho a každý má tu svou vlastní. Je jedno, jak na horu vyšplhá, důležité je, že vyšplhá :).

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

20.3. 2015
Bhutan 2015 - Den 4: šest světů, piknik, sudža a takin
22.3. 2015
Bhutan 2015 - Den 6: Pudža, orli, Bhutánci v ČR a střílečka