Bhutan 2015 – Den 7: Bumtang – Jakar, stúpa, love story, koberce a látky

Dneska se stěhujeme o dalších 200 km dál, před sebou máme minimálně 6hodinovou cestu, a tak je budíček opět brzy, abychom po 8. hodině ranní stihli vyrazit. Loučíme se s Phobjikhou a vyrážíme směr Jakar.

Cesta je pořád ve stejné kvalitě. Serpentiny klikatící se podél hor, ale naštěstí se v tomto úseku už nestaví a cesta je celou dobu krásně průjezdná.

Míjíme dva pasy v nadmořské výšce přes 3.000 m nad mořem. Což je v Rakousku už skoro ledovec, a tady paradoxně není sníh, byť zima pořádná.

Kousek od prvního je krásná stúpa, připomínající stylem spíše nepálskou. Naše přáníčka opět letí do vesmíru. Potom si kousek odtud dáváme čaj a bavíme se s naším zubařem Ivánkem o dentální hygieně :D.

Na oběd zakotvujeme v nádherné restauraci, ze které je výhled na úžasný dzong naproti přes údolí, údajně ten nejstarší. Mají tu překrásnou zahradu, jezírko a úchvatnou světlounce fialově kvetoucí vistárii, která je jistě letitá.

Pak zakotvujeme ve vesnici, ze které pochází současná královna. Tady bych se zastavila u love story krále a královny, kterou nám později vyprávěl Jamso u večeře. Královna pochází z velmi chudé rodiny a je o deset let mladší než král, kterému je nyní 34 let. Jak je tedy možné, že se seznámili?

Mladší bratr krále chodil s královninou mladší sestrou a občas ji zval do paláce. A protože sestra se styděla do paláce sama, vzala si s sebou starší sestru, které v té době bylo asi 16 let. Král byl v té době hodně vytížen, ale jednou přišel na společnou večeři a údajně to byla láska na první pohled. Brali se před třemi lety, zatím nemají děti a jsou spolu šťastní. I královnina sestra se nakonec za králova bratra provdala :).

V této vesnici je také rodinná manufaktura koberců a látek. Máme super exkurzi, jak se takové koberce a látky vyrábějí, je to fakt dřina a hodně těžká práce. A prý nikdo z mladých lidí v rodině už to dělat nechce… Je to smutné, ale nedivím se jim. Řemesla jsou sice krásná, ale chápu mladé, že cítí pokrok a vidí příležitosti…

Odsud míříme do Jakaru, kde spíme dvě noci. Hotel je v klasické architektuře a překrásně vymalovaný. Na pokojích máme dokonce ručně vymalované zdi zlatými ornamenty. Topítko elektrické a večeře moc a moc dobrá, ale zase jiná.

Jdeme brzy na kutě. Není mi moc dobře, hodně jsem dneska prochladla a David jde zítra na jednodenní retreat k mnichům do kláštera.