Po snídani s řidičem vyzvedáváme Davida v klášteře. Nezmrzl a vypadá spokojeně. Dobře si zameditoval a odešel s pocitem, že jsou tu některé věci přežité a nedávají smysl. Navíc od koho jiného než od mnichů by člověk čekal péči o prostředí, ve kterém žijí. Kolem kláštera je však neuvěřitelné smetiště, po dvorech se povalují odpadky a z jejich záchodů, umývárek a kuchyně by se jeden doslova poblil. Většina mnichů tu není z vlastní vůle. V každé rodině musí jedno dítě do kláštera, dávají je sem sotva pětileté, většina z nich tady stráví celý život, možná kvůli dobré karmě a ve víře, že příští život bude lepší. Ale proč nemít lepší tento život?
V Jakaru se zastavujeme ještě v jednom obchůdku s obrazy, látkami a vším možným. Objevujeme tu překrásné obrazy posvátného spojení a jeden zlatě a ručně malovaný si kupujeme. Obrazy jsou tu stejně jako ručně dělané látky velmi drahé. Ten náš je velikosti asi A3 a stojí 18 000 jejich penízků, což je asi 8.000 Kč. Ale na druhou stranu, je to hodně za takhle precizně namalovaný obraz, u kterého místní malíř stráví několik měsíců? 🙂
Odtud putujeme nazpátek do Trongsy. Po cestě máme klášter z 15. století a i tady na zdech jsou překrásné yab-yumy, posvátná spojení muže a ženy. Korunu tomu dá muzeum v Trongse, kde jsou dokonce velké sochy v nejrůznějších motivech. Jen se tu nesmí fotit. Muzeum je ve věži a v úplně nejvyšším patře na nás čeká zlatá socha buddhy se svým ženským protějškem sedícím také v yab-yum. Celé mě to překvapuje a zároveň přijde naprosto přirozené. Takhle to cítím. Jen ve spojení muž a žena můžeme v životě dojít dál. A jsem moc vděčná, že v dnešní době máme tu možnost, informace a přístup k tomu, mít a žít v takovém spojení.
Pak nás čeká ještě prohlídka největšího dzongu v Bhútánu, který stavěli 150 let, a i tady jsou překrásné malby. Odtud putujeme na hotel, který je celý ve svahu s výhledem do údolí. Před večeří si dáváme siestičku a u večeře skoro všichni do jednoho sdílíme, že máme pocit, že jsme tu snad měsíc :).