16.8. 2020

Čekárna

Možná sami sebe přistiháváte mnohokrát během dne, že přeskakujete do budoucnosti.

Jak třeba probíhá vaše ráno? Jste schopní být přítomní v činnostech, které děláte?

Přítomní při probouzení, přítomní u stlaní postele, poskládání si pyžama, přítomní u oblékání, přítomná u čištění zubů, u snídaně.

Jste schopní užít si tyhle obyčejné příjemné chvilky? Dát jim laskavou pozornost? Zapojit všechny smysly, uvědomovat si u nich svůj dech, živost ve svém těle?

Nebo vám už v hlavě jede, co bude další věc? Co udělám pak a pak a pak…?

Další věc, příští moment je však něco, co nikdy nenastane. Je to jen projekce naší mysli.

Když totiž příští moment, ta další věc nastane, stává se přítomností, přítomným okamžikem. Dobrý, že?

Takže, když jsme myšlenkami někde v budoucnosti nebo minulosti, nejsme přítomní. Nežijeme teď!

Asi úplně všichni v sobě máme zakořeněný program, že příští okamžik, bude lepší než ten, který je právě teď. A tak ho přeskakujeme.

Přeskakujeme krátká časová období (“už aby byl víkend”), ale klidně i celé životní etapy, kdy si myslíme, že:

až budeme mít novou práci, bude to lepší než teď
až budeme mít toho vysněného muže, bude to lepší než teď
až budu mít ten krásný dům, bude to lepší než teď
až vydělám sto tisíc, bude to lepší než teď
až budu mít dítě, bude to lepší než teď
až budu v důchodu, bude to lepší než teď.

Jenže s takovým přístupem neustále na něco čekáme. Na víkend. Na někoho, kdo nás bude milovat. Na tu zásadní životní změnu.

Tímhle myšlenkovým programem vlastně redukujeme celé kusy našeho života do “čekárny”

Svůj život pak trávíme čekáním v čekárně!!! :)))

Ale jasně, náš život může být samozřejmě lepší.

Můžeme se nacházet v bodě, kdy kolem sebe nemáme příjemné prostředí, práce nás nenaplňuje, cítíme se osaměle a tak doufáme, že věci budou lepší a oni se často zlepší.

Tenhle čekací vzorec je však tak silný a určitě to znáte, že když se vaše situace začne zlepšovat nebo se nějaké vaše přání začne naplňovat, už zase čekáte na něco jiného, nového…

Na budoucnost, která neexistuje…což nás vlastně nikdy nemůže plně uspokojit, protože jediný okamžik, který máme je právě tenhle.

Já to teda znám moc dobře! A proto mě tak baví a silně se mnou rezonuje učení Eckharta Tolleho (na youtube najdete spoustu krásných videí a moc doporučuju knihu Ticho promlouvá). Protože v čekárně jsem se načekala už dost!

Celý koncept učení o přítomnosti mě naplňuje klidem, cítím, že jsem kápla na jakousi podstatu celého osobního rozvoje!

Protože čím víc jsme v přítomném okamžiku, tím více klidu a takové příjemné laskavosti zažíváme.

Ale největším benefitem je, že se pomalu, ale jistě začnou utišovat naše myšlenky. Naše hlava. Nevím jak vy, ale já si právě tohle přeju v poslední době ze všeho nejvíc!

Aby utichl ten hlas, který neustále něco hodnotí, nálepkuje, škatulkuje, negativně komentuje, kritizuje, strachuje se…

No nebylo by nám bez něj líp?! Nebyly by bez něj naše vztahy harmoničtější?! Nebyli bychom bez něj víc odvážnější jít si za tím, co si přejeme?! Necítili bychom se líp v našich tělech?!

Já myslím, že rozhodně ANO! Držím nám ohromně palce!

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

5.8. 2020
Neprůstřelná káva
16.8. 2020
Marmeládové čarování