5.5. 2020

Jak (ne)peču (kváskový) chleba

Předloni jsem od švagrové dostala kvásek i odzkoušený recept. Dobrých 10 bochníčků jsem během léta na zahradě v maringotce upekla. V remosce. 

Nebyla to kdo ví jaká hitparáda, pokaždé jsem byla celá ulepená od těsta, ale pečení v remosce byla zábava.  

Remoska mě baví moc! I když mám doma elektrickou troubu i kuchyňská kamna na dřevo, tak si v ní občas něco uklohním. Má pro mě své osobité nostalgické kouzlo a chutná to z ní zkrátka jinak. Kdo remosku má nebo zažil, ví o čem mluvím. 

S podzimem jsme odcestovali, na kvásek jsem zapomněla a po návratu bylo po něm. Byla jsem líná si kvásek někde opatřovat a navíc jsem jezení pečiva dost omezila, takže chyběla motivace. 

Nemohla jsem se zbavit pocitu, že to s tím kváskem stejně není nějak ono. Něco mi na tom neštymovalo. Vyhodnotila jsem, že to bude tím, že jsem se do toho nikdy nepustila pořádně, nemám to nastudované, zkrátka, že to nedělám správně. 

“Chtělo by to nějaký kurzík, naučit se to od profíka,” říkala jsem si. Až na nějaký zajímavý natrefím, půjdu. A tak jsem se po pár měsících přihlásila na mini kurz k jedné šikovné paní. Ten mi však nakonec důvodů, které si už nepamatuju nevyšel. 

O rok později, tedy loni na konci roku to už klaplo. Kurz pečení s kváskem přímo s Marynou, která provozuje malé pekařství v Brně – Laskominy od Maryny. 

Na kurzu jsem se  naučila dva druhy kváskového chleba, foccaciu, kváskové loupáčky i polský žurek.  

Odnesla jsem si domů žitný i pšeničný kvásek, dvě parádní ošatky na kynutí, mraky tipů, triků, receptů a hlavně veliký břichabol z toho degustování čerstvýho pečiva…pro mě opět v době, kdy jsem pečivo téměř nejedla.  

Po kurzu jsem se nemohla zbavit dojmu, že je to s tím kváskem celý nějaký složitý, ale znovu jsem si řekla,  že to chce prostě praxi, která dělá mistra. 

Jenže praxe se nekonala. Přišly Vánoce a já pekla jiné dobroty a po nich dva měsíce v teplých krajích, kde chleba ani neznají… 

Po návratu z cest přišla korona a všichni kolem mě začali péct. Když už i Denisa Říha Palečková, tak to jsem začínala mít pocit, že jsem asi jediná, kdo nepeče. 

Při jednom zásobovacím karanténím nákupu na Rohlíku se mi v košíku (ani nevím jak) objevila hotová směs na chleba. Prostě obyč krabička s pytlíkem mouky ochucené solí a kmínem plus pytlíček sušeného droždí, celé za 30Kč. 

Na Velikonoce nám kupovanej chleba došel, tak jsme šáhli po téhle krabičce. V návodu bylo psané, že se přidá jen XY ml vlažné vody, promíchá, nechá hoďku vykynout už ve vymazané pečící formě a upeče. Znělo to příliš jednoduše na to, aby z toho mohl vzniknout dobrej chleba, protože takovej jsem měla pořád spojenej s kupou práce, trpělivosti a nejrůznějších pekařských triků. 

Jenže to takhle jednoduchý fakt bylo! A navíc ten chleba byl děsně dobrej…no on ho David ještě vytunil kousky sýra a cibulí. Prostě byl skvělej a s totálním minimem práce, zapatlaný kuchyně, ulepených rukou od těsta, hodin hlídání atd. Snad mě za tohle prohlášení nikdo neukamenuje.

Pár dní na to moje skvělá kamarádka Martina Svádbíková, majitelka Bellarose začala kouzlit překrásně ozdobené kváskové chlebíky.

Inspirovala mě a nakonec ke mě přicestoval i potomek jejího kvásku Ferdinando. Taky tip na její osvědčený recept, který mě překvapil svou komplexností.

Působilo to na mě až vědecky, celý proces byl hodně dlouhý, ale znovu jsem si říkala, že to prostě k výbornýmu výsledku, výbornýmu chlebíku prostě patří. Martinka na mě přenesla své nadšení (hlavně z dekorování) a tak jsem šla zvědavě do toho! 

Kváskovému bochníčku jsem se věnovala skoro dva dny. Málem mi upadly ruce u míchání těsta (nemám robota). Výsledek byl sice na pohled krásný chlebík, ale mě to prostě znovu neuspokojilo. 

Po několika dnech jsem sama sobě ač nerada musela upřímně přiznat, že: 

  • nemám moc ráda tu nakyslou chuť kváskovýho pečiva
  • neoplývám trpělivostí piplat se s vykrmováním kvásku
  • nejsem takovej silák, co ručně uhněte skvělou konzistenci těsta
  • nejsem ochotná chlebu, který skoro nejím věnovat tolik času a pozornosti
  • mám ráda lehkost a jednoduchost i ve vaření a v kváskování ji prostě nevidím, i když spousta lidí ano
  • nesnáším ulepený ruce od těsta, co jde blbě dolů
  • nesnáším ulepený mísy od těsta, co jde blbě dolů
  • ten chleba z té krabičky ze sušeným droždím nám oběma s Davidem chutná víc, dokonce víc i než některý kupovaný
  • holt nebudu ta super cool hospodyňka s vymazleným živým chlebem

S kváskem nám to od začátku naší historie drhlo, ale teď jsme už oba svobodní.  

Kvásek ať dál dělá radost všem lidem, které kváskování baví, zvládají ho levou zadní a tenhle chleba jim chutná.

U chleba z krabičky zůstat nehodlám. Taky mi to nepřijde úplně vončo, přeci jen tam nějaký Éčko je. Takže se pouštím do prozkoumávání (pro mě) snažšího i chutnějšího pečení chleba ze sušeného droždí a dám vědět s jakými úspěchy :).

Doufám, že jsem tím nikoho, kdo peče chlebík z kvásku neurazila. Naopak máte můj obdiv a fandím vám! Je skvělý, že jste se v tom našli. Podle mě je to nádherná kreativní činnost, kterou vám budu asi pořád trochu závidět. Hlavně to dekorování 🙂 

Tenhle článek jsem napsala pro to, že tu možná mezi vámi jsou i tací, kteří se s kváskem trápí, jako jsem se trápila já. Neplyne jim to, nedaří se jim, dřou se s tím, možná jim to ani nechutná…tak těm si přeju tímhle článkem ukázat, 

  • že to nevadí, 
  • že jsou tu i jiné možnosti 
  • a že je v pořádku to mít jinak, i když to nemusí být zrovna úplně IN. 

PS: Fernanda jsem důstojně pohřbila v kompostu za domem při západu slunce 

PSS: Jestli máte nějaké osvědčené receptíky na pečení chleba ze sušeného droždí, prosím pošlete mi je, děkuju! 

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

3.5. 2020
Znovu se nadchnout
8.5. 2020
O talentu a bábovce