Odkládám si tu tuhle vzpomínku…
Během našeho safari putování Tanzánií jsme se v některých parcích (když nám to zrovna časově vyšlo) stavovali na oběd na tzv. picnic places.
To jsou vyhrazená místa uprostřed divočiny, kde můžete vyskočit z auta, zajít se vyčůrat (tady musím Tanzánii fakt ocenit, všude super čisté splachovací záchody s dostatkem toaletního papíru) a pak si vytáhnout svůj lunch box, který vám na cestu nachystali v kempu nebo logdi, ve které zrovna nocujete.
Většinou tak obědváte (kus kuřete, pitíčko z krabičky, jablko, sušenky, arašídy) u kovových stolečků na drátěných lavičkách…
Někteří (vypozorovali jsme, že Francouzi) ale ne!
Těm jejich průvodce na zaprášený stolek prostřel ubrus. Odněkud vykouzlil skleničky na šťopkách, nachystal talíře, příbory a nalil víno.
Davida to úplně bralo. Záviděl a většinou jsme pak další hodinu se Sikou neslyšeli nic jiného než jak si tohle taky přeje – zabaleno do desítek různých narážek a vtípků.
Takhle do šlo v podstatě den, co den! Vždycky se objevila nějaká dvojička s ubrusem a skleničkami. A s tím ruku v ruce i Davidovo žákání (tak se u nich na severu říká loudění), že to chce taky!
A pak už se na to asi nahoře nemohli dívat a prostě mu to splnili! Ale teda krásně!
To jsme přijeli na dvě noci do kempu ANG’ATA. Někde v centrálním Serengeti. Bylo tu 12 skvěle vybavených stanů, úžasně milý personál a my dva, teda se Sikou tři. Jediní hosté.
Byl to úžasný čas. Po příjezdu nám kluci udělali oheň. Pustili generátor na teplou vodu, my čučeli do té nádherné zelené a popíjeli chlazené Kili (Kilimanjaro = pivo).
Na večeři si David začal listovat reklamním prospektem kempu a tam to uviděl!
Fotky z oběda v buši!
A tak se stalo, že nás druhý den v čase oběda Sika naložil a odvezl do té nádherné zelené pod veliký umbrella tree, kde byl prostřený opravdický dřevěný stůl s ubrusem, talíři, příbory a skleničkami na víno. Byl tu taky číšník. A pak kuchař s kouřícím grilem a všemožnými nádobkami s dobrotami vyskládané na spodních větví stromu.
Sluníčko se milosrdně schovalo za mraky a my prožili a hlavně si užili jeden z nejkrásnějších a nejpřítomnějších okamžiků v divočině. 🦒🦓