Ptáte se….odpovídám

Moc vám děkuju za všechny otázky, které jste mi poslaly. Přivedly mě k zajímavým úvahám, přemýšlení a taky si utřízení a ujasnění, jak některé věci vlastně mám. Takže znovu děkuju za podněty.

A zároveň se omlouvám, že na některé otázky tu odpovědi nenajdete. Někde jsem si nepřišla dost kompetentní nebo prostě nevěděla, co poradit, jak zareagovat, zkrátka odpověď nepřicházela.

Mnoho dalších otázek/odpovědí taky najdete u mě na Instagramu uložených v highlights.

Bavilo mě to!

Ahoj Alička, vidím, že všetko, do čoho sa pustíš, robíš naplno a s láskou a krásne! Tak to bolo s Ženy ženám, tak je to aj s budovaním Tvojho romantického zázemia. Predpokladám, že opäť príde nejaká nová etapa, že začneš budovať niečo opäť diametrálne odlišné 🙂 Myslíš, že áno? Alebo sa mýlim? A ešte by ma zaujímala jedna vec. Kedysi dávno si riešila svoju postavu, že musíš chudnúť a podobne. Teraz vypekáš a vyváraš s láskou neskutočné dobroty a stále si štíhla ako prútik. Ako to robíš? 🙂

Myslím, že ano, nová etapa přichází a je to něco, co je diametrálně odlišné. I když, jak se to vezme? Stejně všechno souvisí se vším. Moje nová vize souvisí s naším místem v přírodě. Je to čerstvé, tak si to chci ještě nějaký čas nechat pro sebe. 

Až já jednou přestanu řešit svoji postavu, tak to budu už úplně osvícená. I když teď v korona čase se mi to na pár týdnů neplánovaně povedlo. Byla jsem “zavřená” v našem domě na venkově, kde jsem neměla zrcadlo. K tomu poměrně hodně pohybu na zahradě, procházky se psem a i když jsem vyvářela a papkala, kupodivu jsem i trochu zhubla.  

Občas, když si vzpomenu tak si ve sprše dělám takovou vizualizaci. Představuju si, že ta horká voda ze sprchy je sluníčko a nepotřebné tučíky a škodliviny v mém těle jsou hromada sněhu. Sluníčko na tu hromadu svítí, sníh pomalu taje a rozpouští se ve vodu, která ztéká na zem. Vsakuje se do země a z díky tomu z půdy začínají vyrůstat malé rostlinky květin. Rostou a pak se rozkvetou. 

Vždycky se pak cítím o něco lehčeji. 

Rada ctu email od Tebe. Znamena to, ze jsi se „probudila“ ze zimniho spanku, jakehosi ponoreni do tvorby rodinneho hnizda a opet chces zacit podporovat zeny na sve ceste? Nebo copak je toto za udicku?

Přišel mi impulz a chuť zase veřejně sdílet část svého života. Což dělám nejvíc skrz Instagram.  

Podporovat ženy, tak jsem to dělala v minulosti zatím v plánu nemám, ale baví mě se dělit o svůj život s druhými. Stejně tak, jako mě inspirují příběhy a sdílení některých mému srdci blízkých žen, věřím, že si i v mém sdílení ženy, kterým jsem zase sympatická já najdou něco pro sebe. Byť by to měla být úplná drobnost. To mě těší a dává smysl. 

Chci si pořídit maringotku na léto, tak mě zajímá, dá se v ní v klidu bydlet i v zimě? A pomohla bys mi třeba se zařízením?

V maringotce se dá asi v klidu bydlet i v zimě – pokud je zateplená. Což naše není, takže když jsme v ní trávili zimní dny (pár dní do měsíce), muselo jet elektrické topení v podstatě nonstop, když bylo pod nulou a to se určitě nevyplatí. 

Pomoci můžu s nasdílením inspirace na nejrůznější maringotky, které inspirovaly mě.

Tady je moje nástěnka s maringotkami na Pinterestu a nástěnka s Tiny domečky.

Zda si k Vám miminko již našlo cestu, případně, jak se s tím vypořádáváte? 

Miminko si k nám cestu nenašlo a oba s manželem jsme teď ve fázi, kdy už ani my nehledáme cestu k miminku. S koncem roku nás skrze silný spirituální prožitek touha po miminku opustila a od té doby v tom máme klid. Pokud k nám miminko má přijít, přijde, jestli ne, jsme s tím úplně OK. A za tenhle pocit klidu a nadhledu jsem velmi vděčná.  

Ahoj Áji, zajímá mě, jak se máš teď (vnitřně), když jsi začala žít klidnější život, na co myslíš, jak se cítíš, co by sis přála a jestli si ještě něco vůbec přeješ nebo jen zůstáváš v přítomnosti a v tom, co každý den přinese. Prostě jaký je tvůj rozhovor sama se sebou uvnitř tebe.

Tak to je teda otázka pro neustále se proměňující ženu 🙂 Klidnější život mi přinesl mnohem větší uvolnění ve všech směrech, ale rozhodně neodnesl moji aktivitu a činnorost. Takže neustále mám hlavu plnou plánů, nápadů, ale čím dál méně na nich lpím. Víc si užívám takzvané inspirované akce z té přítomnosti, z toho, co se děje teď. 

Přála bych si ještě víc svůj život zjednodušit a zařídit, aby to mé hlavě stačilo. Korona čas mi tohle zjednodušení hodně ukázal a mě se to tak líbilo. Jak bylo všeho prostě míň. Nakupování, schůzek, zážitků, cest, setkávání. Poprvé v životě jsem měla prázdný kalendář. Ovlivnila mě zkušenost, že méně je někdy více. Když mám něčeho míň, víc si toho vážím, víc se na to z toho těším. A do tohohle stavu si přeju se co nejčastěji vracet. 

Zajímá mě, jak vnímáš sama sebe a svůj život. To, co ukazuješ světu, není život běžného člověka, který musí chodit do práce (i když ho zcela nebaví), nemá moc peněz a nemůže si vybírat. Připadá mi, že žiješ takový snový život – dostatek peněz, můžeš dělat zcela to, co chceš. Většina lidí nemá na výběr. Otázka zní, jak ty to vidíš, v čem jsi jiná, že se máš takto bohatě?

Zřejmě jsem jiná v tom, že vím, že na výběr mám. Vždycky. Vidím možnosti a vždycky jsem je viděla, i když jsem neměla dostatek peněz a nežila tenhle “snový” život. Každý má na výběr. Svůj svět si tvoříme jen my samy. A dokud tohle “běžný” člověk, jak to nazýváš nepochopí – pak zřejmě dál zůstane chudý a bude chodit do práce, která ho nebaví.  

Jestli se ti podařilo a JAK zbavit se závislosti na partnerovi o které jsi psala, že jsi ji měla na předchozích partnerech? A jak to máš ted se závislostí finanční, když už si zřejmě nevyděláváš sama?

Podařilo. Postupně. Naučila jsem se trávit čas sama se sebou. Dopřávat si prostor činnosti, které mám ráda. Jezdit na čistě ženské akce. Trávit čas s kamarádkami. A dávat prostor svému muži, který samotu velmi potřebuje.  

Měla jsem v něm pozitivní vzor. Viděla jsem, jak ho samota oživuje a nabíjí. 

Postupnými krůčky jsem se ujišťovala, že je to tak v pořádku a bezpečné, nabírala jsem důvěru a zjišťovala, že mě je samotné taky vlastně dobře. 

Prakticky nás podpořili oddělené ložnice, které máme posledních 8 let. Později i experiment se dvěma samostatnými byty. Taky to, že jsem odešla s manželových firem.  

Všechna tady ta zdánlivá odpojení (a bylo jich za ty roky mnohem víc) vlastně vedla k větší a větší svobodě a důvěře v našem partnerství a paradoxně k jeho prohloubení.  

Finanční závislost už byla jen taková třešnička na dortu 🙂 došla jsem si k tomu, že peníze, které vydělává můj muž, vydělává i díky mojí podpoře, péči, tvořením domova, zázemí a LÁSCE…takže jsou svým způsobem i moje, jen ke mě proudí neúplně společensky běžnou formou.  

Jak se máš, co děláš? Od skončení Ženy ženám nemám o tobě info.

Mrkni na Instagram 🙂 

Aličko, zajímá mě… velmi osobní otázka a to jen proto, že ji sama řeším… Jaký máš názor na umělé oplodnění? Omlouvám se, pokud je to pro tebe moc citlivé a osobní téma. Respektuji jakoukoliv tvoji (ne)nereakci..

Ještě rok a půl zpátky jsem měla téma umělého oplodnění úplně zavřené. Přišlo mi to nepřirozené. Znásilňování reality a tvrdila jsem, že než takhle, to radši děti mít nikdy nebudu. Jenže člověk míní a život mění. 

Před rokem jsem prožila velmi silný moment, kdy mě v podstatě moje duše na umělé oplodnění poslala. Neumím to napsat jinak 🙂 . Je to velmi dlouhý příběh a já mu chci věnovat několik kapitol v knize, kterou píšu, protože vím, že mnoho žen toto téma řeší a cítím, že jim svými zážitky s IVF klinikou a zkušenostmi mohu v něčem ulevit a podpořit je. 

Kočko milá:-)zajímá mě jak bys postupovala,když by ses chtěla uživit vlastní rukodělnou tvorbou, ale neumíš používat chytrý mobil a nové technologie, nemáš na to ani peníze a v záplavě těch všech zaručených možností se tak trochu ztrácíš. Nemáš zatím ani vlastní web. Hm, asi ne moc dobré základní nastavení, že… ale což, občas se stane , že přijde emailem něco zajímavého od Davida a ted už i od Alice….tak aspon nějaký bonusdo začátku.

Kočko milá! Vůbec nevím, co ti poradit, protože do tohohle se vůbec neumím vžít. Jsem technický tip a s technologiema jsem odjakživa kámoš. Roky jsem se věnovala marketingu. Doma mám chlapa, co miluje prodávání na internetu. Takže fakt netuším, co ti v dnešní době poradit. Možná položit si otázku – jestli chceš touhle online a technickou cestou skutečně jít? A pokud ano – je ve tvém okolí někdo, kdo by ti s tím vším mohl pomoci? 

Ako sa zmieriť s tým, že nemusí žena “ vydělávat peníze“ svojou činnosťou ? Myslím tým, že má nejaký zdroj z ktorého môže dlhodobo čerpať a jednoducho nemusí pracovať. Príde mi nesmierne ťažké sa zmieriť s tým, že žena môže len byť a robiť čokoľvek ju napadne bez tlaku na výdělek.

Naše společnost na tohle není zatím úplně friendly nastavená, takže rozumím, že není snadné to přijmout a takový svět si vytvořit, i když věřím, že si to velká spousta žen přeje.  

Já si takový svět neplánovaně (i když kdo ví, jaké záměry má moje duše) stvořila. Cítím se v něm skvěle. Jsem vděčná, že to takhle můžu mít a zároveň vím, jaké to je cítit v sobě ty pocity viny a nepatřičnosti, že nepracuju, nevydělávám peníze a z pohledu vnějšího světa si často jen užívám. 

Na druhou stranu nejsme tu na světě právě proto, abychom si ten život užívali tak nám se líbí a je nám v tom dobře?  

Tohle může být pro každého jiné. Někdo by si třeba takový život, jako mám já vůbec nepřál. Nebavil by ho. Nenaplňoval.  

Každý jsme prostě originál a je skvělý, že žijeme v tak svobodné a krásné době, kde si můžeme žít přesně tak, jak si přejeme. 

Když jsme s naším životem v souladu a radosti, jsme pak taky velkou inspirací pro všechny kolem nás. Žít podle sebe, je to nejlepší, co můžeme udělat jak pro sebe, tak ale i pro ostatní, pro celou planetu. 

Proč sis zažádala o nepřechýlené příjmení? Jsme přece v Česku a manžel není cizinec ?

Když jsme se v roce 2012 vdávala, měla jsem jasno v tom, že budu Kirš a to ze tří důvodů: 

1. Nechtěla jsem se jmenovat stejně jako první žena mého muže. Teď už by mě to nevadilo, jsme kamarádky, ale v té době mě Kiršová trhalo uši.
   
2. Chtěla jsem si vzít příjmení svého muže a on je prostě KIRŠ ne KIRŠOVÁ.
   
3. Kosmetický. K mému křestnímu jménu se mi Kirš prostě líbilo víc.
   

Neměnila bych. I když jsme v Česku a tady se to tak s ová dělá (i když taky ne u všech příjmení), byla jsem vděčná, že mám možnost se rozhodnout i jinak. Tak, abych ze svého nového jména měla příjemný pocit. Navíc naše příjmení je české tak napůl. Kdyby se David jmenoval Novák, asi bych váhala :). 

Bojovala jsi někdy se svou psychikou tak, že by tě dohnala až do lékařské péče?

Díky Bohu i sobě ne, takové zkušenosti nemám. 

Jak ses vyrovnávala s případnými dotazy, proč ukončuješ své podnikání na jeho vrcholu, když se Ti daří, vše funguje a klape? Zdali jsi měla nějaké pochybnosti, zdali je Tvoje rozhodnutí „správné“ a jak např. ovlivní Tvůj život (vlastní ekonomickou soběstačnost – počínaje placením sociálního, zdravotního pojištění, ve vztahu k případné mateřské a později i rodičovské apod.), zdali jsi měla nějaké pochybnosti, zdali to negativně neovlivní i Váš vztah s Davidem (budeš na něm finančně „závislá“ apod.) 

Rozhodnutí ukončit Ženy ženám ke mě přišlo v naprostém klidu. Takovéto, že se ráno vzbudíte a prostě víte. A asi i proto jsem nelitovala, nepochybovala a mám to tak do teď. Šla jsem svobodně dál. A to bych všem moc přála. Svobodné a radostné konce. 

Pochybnosti zda to ovlivní náš vztah s Davidem jsem taky neměla, protože to byl i on sám, který mi už několikrát v minulosti nabízel (když jsem prožívala v Ženy ženám náročná období), že se o mě postará. A já věřila, že to bude prostě dobrý. 

S penězi jsme to spolu měli od začátku našeho vztahu ve velké lehkosti a díkybohu téma peněz nikdy nějak extra neřešili. Jakobychom to oba podvědomě měli nastavené tak, že jsou to prostě naše peníze a je jedno, kdo je přinese. Když David startoval svou první firmu, byla jsem to já, kdo nás živil z manažerského platu a taky nás to nijak netrápilo.  

Zajímalo by mě (a omlouvám se, snad Tě můj dotaz neurazí), zdali sis neříkala, že se Tvoje nespokojenost v podnikání „vyřeší sama“ tím že otěhotníš a zdali Tě nefrustrovalo, že těhotenství nepřichází – a to jak v průběhu podnikání, tak i po jeho skončení. 

To, že těhotenství nepřicházelo mě samozřejmě trápilo, ale vždycky jen pár dní během menstruace. S každým novým měsícem se ve mě vždycky zvedla vlna optimismu a většinou se otevřely i další a nové možnosti, jak se mateřství a miminku ještě víc otevřít, přiblížit, víc se naladit. To mě uklidňovalo a podporovalo. Prostě jsem šla dál. Mám asi odjakživa takové nastavení. Ničím se moc dlouho nevydržím trápit a jdu dál. Vodnářská nesnesitelná lehkost bytí :). 

Poslední roky jsem cítila, že mateřství nebude s mým podnikáním úplně kompatibilní. Proto jsem se snažila firmu předat a nastavit ji tak, aby fungovala i beze mě. To se mi bohužel nepovedlo. Nakonec se ukázalo, že je to tak v pořádku, že je zkrátka čas skončit.  

Moje vize o šíření ženského osobního rozvoje se naplnila. Když jsem se rozhlédla, viděla jsem obrovské spousty žen věnující se ženskému osobnímu rozvoji, stovky akcí pro ženy, online kurzů a programů. Taky jsem si přiznala, že mě už ženská témata tolik nezajímají. Byla jsem unavená z řízení firmy a zodpovědnosti za tým, finance atd. A silně jsem cítila, že dokud budu držet tohle dítě (Ženy ženám), fyzické miminko nepřijde. Nebude mít prostor.  

Miminko sice nepřišlo, ale i tak vím, že ukončit Ženy ženám bylo správné rozhodnutí, kterého do teď nelituju a jsem ráda, že jsem to udělala.  

Jak se případně vyrovnáváš s dotazy na to, co pořád děláš, když “nepracuješ”?

Vyrovnávám se s tím do teď. V prvních měsících, možná celém prvním roce jsem říkala (i sobě), že si prostě dávám pauzu po mnoha letech práce a podnikání. Přišlo mi to takové přirozené a v pořádku. Nijak mě to netrápilo. 

Cítila jsem však, jak s koncem Ženy ženám odešla velká část mé identity, role, kterou jsem v konvenčně nastavené společnosti měla: zakladatelka Ženy ženám, podnikatelka. Říkala jsem si, že to nevadí, že určitě brzo skočím do jiné (pro společnost taky přijatelné) role, role matky. Jenže to se nedělo.  

Nakonec jsem přijala, že možná ani matkou nebudu. Co teda budu?  

Moji nejbližší ví, jak to máme a v těchto kruzích cítím, že nikomu nemusím nic vysvětlovat, za nic se stydět, protože mě mají rádi a přejí mi, abych byla spokojená. A je úplně jedno, jestli se budu starat o domácnost a zahrádku nebo tvořit nějaké obr projekty. 

Pro cizí jsem prostě žena v domácnosti. A nijak dál to nerozvádím 🙂  

Co je podle Tebe ‚být tou ženou‘? Dostala jsem totiž před pár dny v meditaci pokyn od mužů v mém rodu ‚buď tou ženou‘, tak mě zajímá, jak to vidíš Ty – co to vlastně je? Odkrývám to během roků taky postupně, jak jsme vychovávané a společností nucené ženami opravdu nebýt. A taky se mi zdá, že je mnoho vrstev, které se postupně odlupují, ale co je ta esence ‚být ženou’?

Jedna z nejtěžších otázek, na kterou nemám přesnou definici. Navíc pro každou z nás to může být úplně jiného a může se to s postupem času proměňovat…nebo jak píšeš postupně odkrývat a odlupovat. 

Pro mě to teď nejvíce vystihuje citát lamy Ole Nydahla z knihy Buddha a láska: 

„Spokojené ženy, které se dokážou uvolnit do toho, kým jsou, mají intuici a moudrost, kterými obdarovávají svět. Jsou jako nekonečný prostor a neustále nacházejí způsoby, jak vnést naplnění a krásu do toho, co je možné. A mají radost, když mohou podporovat a pečovat o druhé.“