Sika vypráví, připravte si kapesníky!

V kráteru Ngorongoro během obědové pauzy jsem se našeho průvodce Siky zeptala, jak se dostal ke své práci. ⁣

“Oh, to je dlouhý příběh a nejsem si jistý, jestli ho mám vyprávět.” Odpověděl.⁣

“Prosím, prosím, nás to velmi zajímá.”⁣

“Tak dobře…” A začal….⁣

Vyrůstal v typické masajské vesnici asi 20km právě odsud, z Ngorongoro. Masajové tu žijí tradičním způsobem = bydlí v hliněných chýších a starají se o dobytek.⁣

Malé děti se už odmalička učí starat o stáda. Dělají pasáčky. A tak i Sika byl pasáček na rozlehlých stepích rezervace Ngorongoro.⁣

Nomádům je tu povoleno žít společně s divokými zvířaty a jednoho dne sedmiletý Sika našel opuštěné mláďátko gazely.⁣

Vzal ho domů a přemluvil rodiče, že si ho může nechat. Několik měsíců ho krmil kozím mlékem. Malá gazelka si ho zamilovala a chodila za ním všude jako pes, dokonce s ním i spala.⁣

Do vesnice zavítal veterinář, kteří pravidelně kontrolují stáda dobytka masajů, aby zabránili nečekaným šířením nemocí.⁣

Když se veterinář dozvěděl, co malý Sika udělal, vzal si ho stranou, ohromně ho pochválil a zeptal se, zda by chtěl být jednoho dne taky veterinářem.⁣

Sika chtěl! Velmi. Miloval zvířata. ⁣

Veterinář zřejmě vycítil z jeho nadšení obrovský zápal a něco speciálního a tak mu nabídl, že ho vezme do města Arusha, kde mu zajistí potřebné vzdělání a stane se jeho patronem.⁣

To Sika nečekal a už vůbec ne jeho rodiče, kteří to ihned radikálně zamítli. ⁣

Trvalo několik měsíců, než malý Sika přemluvil maminku, aby ta následně přemluvila tatínka, ale nakonec s veterinářem odjel do velikého města Arusha. Jeho život se v ten moment radikálně změnil.⁣

Po základní škole, šel na střední. V době, kdy měl končit střední a bylo mu nějakých sedmnáct se stalo veliké neštěstí. Veterinář a jeho patron měl nehodu, při které zemřel. Když nám to Sika vypráví, je z jeho hlasu cítit dojetí a smutek ještě i teď po 20 letech.⁣

Jeho život se v ten moment opět radikálně změnil. Ze dne na den neměl nic. Bez sponzora nemohl studovat a musel se vrátit do své rodné vesnice, kde další rok opět pásl dobytek.⁣
Ne nadarmo, ale asi dostal jméno Sika = šťastný. Protože po necelém roce se s ním nečekaně spojil jeden jeho spolužák z bohaté rodiny. Pozval ho na víkend do města a nakonec mu nabídl práci v jednom z jejich rodinných obchodů.⁣

A tak Sika znovu opustil rodnou vesnici, hliněnou chýši a stádo dobytka a odjel do města, kde několik měsíců pracoval. Jednou o víkendu na nějaké teenage sešlosti se ho jeho kamarádi zeptali, jestli ho tahle práce baví.⁣

Odpověděl, že ano, ale že by rád pracoval se zvířaty, která odmalička miluje. ⁣

“Tak proč nejdeš dělat průvodce?”⁣

To byl nápad! Pustil se do toho. Přihlásil se do školy pro průvodce, která byla ale hodně drahá. Neměl žádné úspory a tak se musel zavázat smlouvou. Přes den pracoval a večer chodil do školy a učil se. Tři roky. Všechny peníze, co vydělal utratil za vzdělání.⁣

Školu nakonec úspěšně dokončil a dostal první práci. Jenže…⁣

Přišlo 11.září 2001 a všichni z firmy, pro kterou pracoval byli ze dne na den propuštěni. Opět neměl nic. A opět se musel potupně vrátit do své rodné vesnice, do hliněné chýše ke svým rodičům…⁣

Dál zatím nevyprávěl…prý spolu máme ještě mnoho dní.⁣

Když jsme v kráteru projížděli kolem hyeny, ukázala jsem na ni a řekla, že je mám ráda. ⁣

“Já ne!” zareagoval ostře Sika a svůj příběh v tomto dni zakončil tím, že když odešel do školy, tak mu jeho milovanou gazelku jednou v noci zakousla právě hyena! 😭
Za pár dní jsme seděli jsme jeden večer uprostřed savany a koukali do ohně a Sika pokračoval ve vyprávění.

…Hrozně se styděl, ale naštěstí mu po prvním půlroce práce než spadla dvojčata a vyhodili ho, zůstaly nějaké peníze.⁣

Měl plán. Vrátí se domů a na prvním trhu si koupí nějaké krávy, které pak bude pást. Tak to masajové dělají. V rodinném stádu každý nějaké vlastní. Zmírní tím rozhořčenost rodičů z jeho neúspěchu.⁣

Na trhu mu bratr poradil a tak se domů vrátil se dvěma býky a pěti kravkami. Rodiče byli překvapení a spokojení a on zůstal doma sve svým dobytkem na pastvinách Ngorongoro. ⁣

“Jaké to pro tebe bylo? Musela to být obrovská změna!” Ptáme se…⁣

“Musel jsem totálně vypnout hlavu. Odložit všechny své sny a to, co jsem se ve městě naučil a zažil, abych tam dokázal znovu žít.“⁣

Uběhl rok a půl, když mu zazvonil telefon a znovu se na něj usmálo štěstí. Majitel cestovní agentury, pro kterou chvíli jako průvodce pracoval mu nečekaně nabídl znovu práci.⁣

Zvažoval to! Nechtěl se znovu zklamat. Sebe ani svou rodinu. Ale nakonec kývl.⁣

Turistická situace se zlepšovala a práce mu vydržela.⁣

Během ní poznal dívku, se kterou se do sebe velmi zamilovali. Tajně se spolu scházeli skoro tři roky než ho představila svým rodičům. Pocházela totiž z velmi bohaté rodiny.⁣

Její rodiče ho pozvali na nepředstavitelně luxusní oběd, vše dopadlo skvěle, líbil se jim. On její rodinu naoplátku pozval poznat tu jeho. Tradice.⁣

Velmi mu záleželo na tom, aby se její rodina cítila pohodlně a tak ve vesnici zařídil posezení, nakoupil balenou vodu a jeho tatínek připravoval tradiční barbecue. ⁣

Jenže pořád to byla obyčejná masajská vesnice, kde lidé žijí uprostřed pastvin v mrňavých hliněných chýších občas i s dobytčími mláďaty. A tak, když ve svém luxusním autě rodiče Sikovi milé do vesnice dorazili, byli v šoku.⁣
Její tatínek na Siku spustil, že to snad nemyslí vážně?! Do takových podmínek on nikdy svou dceru neprovdá. ⁣

Mladý Sika se mu snažil vysvětlit, že je to jen jeho rodná vesnice, že tu žije jeho rodina, on přece žije a pracuje ve městě.⁣

Nepomohlo to. Rozruřený otec odvedl svou dceru do auta s tím, že si nepřeje, aby se ti dva dál stýkali a vesnici opustili.⁣

Sika i celá jeho rodina byla v šoku. Jeho tatínka to velmi urazilo a Sika se zlomeným srdcem si vyčítal, že své rodině způsobil další ostudu a trápení.⁣

Nejvíce se trápil, ale on sám. Celých 5 let. Když nám to vyprávěl měl slzy v očích. Jen pracoval a uklidňoval své bolavé srdce než v jedné lodge, kam vezl turisty, potkal svou současnou ženu.⁣

Vzal si ji. Má s ní tři děti a žije podle toho, co vypráví spokojený život. Je na něm ale vidět, že ho to stále i po tolika letech mrzí a bolí…⁣

“A co ona? Viděl jsi ji od té doby?” Ptáme se ho opatrně.⁣

Ano. Občas se potkají. Ona má dvě děti, nikdy se však neprovdala. Její otec jí postavil velký dům. Má všechno, ale šťastná prý není.⁣

David do něj rýpne: “Ještě pořád můžete být spolu?” ⁣

On smutně zakroutí hlavou.⁣

“Ne. Nikdy bych své ženě nezpůsobil takovou bolest, jakou jsem sám zažil.“⁣

Po vyslechnutí tohohle dojemného příběhu cítím obrovský vděk za to, že jsem se mohla narodit do místa a doby, kde o mé lásce už nerozhoduje postavení ani rodiče! Jen já sama.

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

9.1. 2021
Máváme z hrany kráteru Ngorongoro
14.1. 2021
Umírající zebra vypráví o smrti