9.7. 2020

Svoboda v přátelství

Před 11ti lety se nám s mým mužem otevřel svět osobního rozvoje. Byli jsme fascinovaní možnostmi, které jsme pro svůj život objevovali, začal se měnit náš pohled a přístup k životu a tím jsme se nevyhnutelně začali měnit i my.⁣

Po čase jsme začali pozorovat, že si s některými lidmi nějak už nemáme, co říct. Naši původní přátelé se nám vzdalovali. Často tomu, co jsme nově žili a co nás bavilo a zajímalo nerozumněli nebo to odsuzovali. A my přestávali rozumět jim. Přestávali jsme spolu ladit.⁣

A tak jsme se dostali do bodu, kdy jsme měli pocit, že jsme sami, že nemáme nikoho.⁣

Stará přátelství přestávala fungovat a nová (na seminářích jsme potkávali spousty úžasných a naladěných lidí) se teprve rodila.⁣

Byla to však jen mezifáze. Pauza. Čas prázdna mezi starým a novým. Mezi koncem a novým začátkem.⁣

Nebylo to příjemné. Tyhle chvíle bývají náročné, ale důvěřovali jsme, zvládli jsme to a když jsme se po roce ohlídli znovu, měli jsme kolem sebe tolik úžasných a podporujících novým přátel, že to bylo až k neuvěření.⁣

To neznamená, že nám všechna ta nová přátelství vydržela až do teď. Některá ano, některá ne. ⁣

Přijde mi moc důležité se umět v tomhle úplně uvolnit a nelpět na vazbách, které už neslouží, nebo neslouží zrovna teď, ale třeba někdy v budoucnosti zase budou. Netlačit na sebe a nenutit se být v kontaktu s někým, s kým mě to netěší, nebaví nebo neobohacuje. Kde to prostě neproudí 🌀.⁣

Každý si tu sbíráme své životní zkušenosti a ty se v různých životních etapách můžou i úplně lišit. A je to tak v naprostém pořádku.⁣

Je to jako když s někým jedete výtahem a on vystoupí v jiném patře než vy. Vy jedete dál, protože potřebujete prostě jinou “realitu”. ⁣

Ale to neznamená, že v tom výtahu dál musíte jet sami. Dost často zase někdo jiný přistoupí. Občas se znovu po nějaké době přidá i ten, kdo s vámi jel na začátku. 😉⁣

Jsme teď týden na roadtripu po přátelích. Některé z nich vidíme úplně poprvé v životě nebo se známe jen letmo a je krásný zažívat a užívat si tu momentální společnou cestu výtahem. Tady a teď. Bez přemýšlení nad tím, jak dlouho nám naše přátelství vydrží. 🦋

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

5.7. 2020
Návod na voňavá bylinková vykuřovadla
13.7. 2020
Video-rozhovor: Konce jako nové začátky