Bhutan 2015 – Den 4: šest světů, piknik, sudža a takin

Večer jsme nemohli usnout a ráno tak tak stihli snídani. Nějak se nám zatím nedaří naladit se na místní čas :). Po snídani vyrážíme do muzea látek, kde vidíme například královskou kolekci a dokonce i látky, které se účastnily národní soutěže, ceny takových stoupají až ke 100 tis. korun za několik málo metrů ručně tkané látky.

Poté nás čeká první trek do kopců do buddhistické univerzity. Naši řidiči nás vezou asi tři čtvrtě hodiny za město do přírody a odtud stoupáme asi hodinu po relativně strmém, ale pěkně udržovaném chodníčku až k chrámu univerzity. Po cestě si čteme nejrůznější moudra pověšená na stromech. Je krásně, svítí sluníčko a za chvíli se svlíkáme až do krátkých rukávů. Po cestě míjíme také několik malých koníčků, kteří se pasou ve strmých stráních jako kamzíci.

Po příchodu do univerzity se zastavujeme u obrovské barevné malby ve vstupu znázorňující šest buddhistických světů, jako svět lidí, svět zvířat, svět bohů a další. Navštěvujeme chrám, kde strávíme nějaký čas v tichu a vysílání dalších přání, stejně pak u obrovských mlýnků u vchodu. Stejně jako stúpy i tyhle velké mlýnky se obcházejí minimálně 3x, v prvním kole se vysílají přání pro svět, ve druhém přání pro rodinu a blízké a ve třetím pro sebe.

Tento chrám a univerzita je velmi zvláštní. Žije tu totiž budoucí nejvyšší láma a spirituální vůdce Bhútánu, kterému je teprve 18 let, a zrovna je na retreatu o něco výš v horách, který trvá 3 roky, 3 měsíce a 33 dní. Pro Davida je tohle místo velmi silné a má zatím největší zážitek z celého pobytu. Takový vnitřní klid zatím nikde necítil.

Na cestě dolů nás čeká obědový piknik, který naši řidiči připravili na jednom z odpočívadel. Je to moc příjemné a poprvé ochutnáváme jejich místní čajovou specialitu, což je slaný čas s mlékem a jačím máslem. Jak je taková jejich místní kráva. Specialita to fakt je :D.

Potom jedeme na místní trh. Je rozdělený na farmářský a „zbožový“. Překvapuje nás, jak na tom farmářském mají vzorný pořádek a úplně stejné plodiny jako u nás. Druhý je přes řeku po mostě, který je úžasně ověšený přáníčkovými vlaječkami. Mají tu nejrůznější sošky, šperky, mlýnky. Kupujeme si jeden přáníčkový mlýnek domů a taky nádherně barevné vyšívané vlaječky :).

Pak se jedeme podívat do rezervace, kde žije bhútánské národní zvířátko – takin. Takini se nedají popsat, musíte se podívat na fotky :). Každopádně jsou naprosto úchvatní a milují papkat pichlavou cesmínu. Žije jich tu asi 40 a jsou v chráněné rezervaci proto, že v přírodě měli tendenci migrovat k indickým hranicím, kde je Indové lovili pro jejich údajně velmi léčivé maso a kosti.

Po hodinové pauzičce na hotelu nás čeká prohlídka ženského mnišského kláštera. Rozhodneme se, že se oblečeme stylově, a naši řidiči zařídí, že nás dívky z hotelové recepce přijdou na pokoj obléknout, to je servis :). Vyparádění jedeme, jen před klášterem to řidičům nedá a Davida celého převléknou, prý to neměl správně uvázané :D. Směju se nad větou: „Oblékali mě moji řidiči.“ Vůbec jsou výborní, nosí nám věci, při každém výstupu z auta nám otevírají dveře… no prostě žijeme si tu jak králové!

Na nádvoří ženského kláštera je rušno, prý přijel nějaký láma požehnat mniškám. Dovnitř se tedy nakonec nedostaneme, ale i tak chrám 3x obcházíme a opět točíme všemi mlýnky po jeho bocích. Nakonec nám Jamso povídá o tom, jak pohřbívají mrtvé. Datum pohřbu určuje astrolog, není to nikdy více jak 7 dní od smrti. Mrtvého omyjí v mléce a poté ho svážou do polohy embrya – tak na svět chodí a i tak z něj odcházejí. Poté je spalují na hranicích. Do té doby bdí u mrtvého členové rodiny, vždy alespoň jeden. Věří totiž pověrám, že kdyby mrtvého náhodou přeskočila kočka, inkarnuje se do zombíka, nebo kdyby mu například pes ukousl nějakou končetinu, narodí se bez ní.

Je po 19. hodině a nás čeká večeře. Opět ve schované restauraci, kde máme skoro to samé jídlo, co pořád… Dneska už mi to popravdě moc nejede :). Zítra odjíždíme do hor, tak uvidíme, co bude tam. Nedělám si iluze s pestrostí… Všem chybí sladké, tím, že nemají žádné dezerty, a tak před odjezdem na hotel a zakončením dne uděláme nájezd na obchůdek hned za rohem restaurace. Překvapivě tu mají čokolády, byť ne moc kvalitní, ale i sušenky a jiné sladkosti. Skoro každý ze členů naší výpravy odchází s igelitkou poměrně hodně naducanou sladkými zásobami na další cestu.