Bhutan 2015 – Den 1: Hodinový hotel, spalování mrtvých a Monkey temple

Na tenhle výlet jsme čekali skoro rok :). Výlet do údajně nejšťastnější země světa. Království, kde místo HDP měří hrubé domácí štěstí. A dnes je to tady. Letíme do Bhútánu se skupinou 11 milých lidí a mou kamarádkou Lili, se kterou každá cesta získává naprosto jiný rozměr.

Začínáme na letišti v Praze, kde si po chek-inu užíváme komfort Citi gold salonku. Dodneška jsem neviděla výhody našich zlatých kreditních karet, ale po tom, co jsme si právě v Citi salonku dali vínečko, super sendviče, zeleninu, čaj a užili si příjemného klidu v soukromí – jo, tohle je fakt super výhoda!

Pak následuje let s Turkish Airlines do Istanbulu, cesta utíká rychle, jen zatím netušíme, že si istanbulské letiště užijeme pěkně dosytosti. K 5hodinovému plánovanému čekání na let do Nepálu se přidá ještě 4,5 hodiny zpoždění. Krásných téměř 10 hodin na letišti si ale zpříjemníme tím, že si pronajmeme pokoj v letištním „hodinovém hotelu“. Za čekání je nám odměnou poloprázdný let, kde máme každý dostatek místa, abychom se na té 7hodinové cestě aspoň trošku prospali.

Do Kathmandu, hlavního města Nepálu, kde žije 13 milionů obyvatel, přilétáme před polednem. Transfer do hotelu už na nás čeká, úleva je, že je to do hotelu pouhých 5 minut. Setkáváme se také s naším průvodcem. V Kathmandu budeme do zítřka a čeká nás prohlídka. Hotel Meridian Suite je příjemný, jednoduchý a docela čistý, i když je fakt, že po příchodu na pokoj musíme hodně větrat. Vzduch je plný smogu, prachu, je teplo kolem 25 stupňů. Dáváme si sprchu a po ní jdeme do hotelové restaurace, která se nachází na střeše hotelu, na oběd.

Veškerý personál je tu obrovsky milý, starostlivý a pečující. Na oběd máme nepálské jídlo servírované v mističkách na zlatém podnose. Moc nám chutná, hlavně pálivé omáčky :).

Hned po obědě vyrážíme na prohlídku. Navštívíme celkem tři chrámy. Hned v prvním chrámovém komplexu, který je cca 10 minut od hotelu, máme asi největší a nejneočekávanější zážitek. Jsme svědky několika pohřbů. Hinduisté své mrtvé spalují na hranicích a jejich popel a ostatky smetávají do řeky. Sledujeme i honosnější pohřeb, kdy je hranice vyzdobena květy, stejně jako mrtvola. Pochovává syn a mužští příbuzní, ženy toto právo nemají. Kouř, specifický všudypřítomný zápach a velmi teplé počasí způsobují mdlobné stavy, ale naštěstí nikdo z nás neomdlí. Prý se to však běžně děje. Zvědavě se dívám, když spalovač přehrabuje ohniště s kusy masa a kostí. Je to velmi zvláštní pocit, který neumím popsat. Jediné, co jasně cítím, je přítomnost.

Průvodce nás zásobuje obrovským množstvím informací, které si však po takových zážitcích nejsem schopna zapamatovat a sdílet. Když chrám opouštíme, cítím vděčnost, že následujících 14 dní strávíme v buddhistické zemi. Hinduismus je v mém vnímání hodně syrový a drsný, na druhou stranu je pro mě tohle všechno zajímavé sledovat a být v tom, i když mi z toho není úplně nejlíp. Smrt je přirozenou součástí života, rozpad a rozklad taky. Jen na to nejsme zvyklí tak, jako Nepálci.

Po cestě k dalším chrámům se zastavujeme na rušné ulici pro vodu a na záchod. Každý nakonec překvapivě odcházíme se zeleným kokosem a dopujeme se jeho výživnou vodou. Zastavujeme u velkého náměstí s tržištěm a procházíme chrámový komplex plný lidí, motorek, hluku a nedýchatelného vzduchu. Vstupujeme do jednoho, kde sídlí vtělená Bohyně Kumari – vtěluje se do mladé dívky, která je vybrána a žije v chrámu, dokud nezačne menstruovat. Pak musí chrám opustit a je vybrána nová. I my máme štěstí, že se Kumari vykloní z okna. Mladá dívenka s výrazným make-upem, která má v obličeji prázdný výraz.

Celé tohle místo na mě působí velmi smutně a těžce. Na závěr před sochou boha ničitele zapalujeme svíčky s přáními, co chceme v životě pustit…

Procházíme zpět náměstím s krásnými suvenýry, sochami, mandalami do Café, které působí velmi evropsky, dáváme si tu ledové kapučíno a přes okno od místních trhovkyň nakupujeme s holkama malé vyšívané a krásně barevné taštičko/kabelky. Dvě za dolar :D.

A na závěr navštívíme zlatý hřeb Kathmandu. Monkey temple. Nahoře na kopci v krásné zeleni. Buddhistický chrám se spoustou vlaječkových stuh nad našimi hlavami. Tohle místo je naprostou oázou po tom šíleném ruchu, hluku, smradu a smogu. Přijíždíme sem po 18. hodině večer. Stmívá se a trošku poprchává. Je tu krásně klidná a mírumilovná atmosféra. Po krátké prohlídce 3x obcházím hlavní stúpu po směru hodinových ručiček, točím všemi zdobenými mlýnky po jejím obvodu a vysílám přání. Je čím dál větší tma. Vzduch migrují hejna velkých komárů, na dlažbě skáčou žáby a kolem pobíhají opice. Chvíli si také užívám výhled na světélkující město.

Zpátky na hotel se vracíme za úplné tmy. Jedeme úzkými uličkami, kde fascinovaně sleduji manévry místních řidičů a pouliční život.

Večeři máme chvíli po příjezdu ve střešní restauraci a opět s nepřekonatelně úslužným personálem. K jídlu je čínský bufet. Smažená rýže, zelenina, nudle, ryba ve sladko-kyselé omáčce a kuře. Je chuťově cítit, že Nepál sousedí s Čínou, a dělá mi to moc dobře. Sladkou tečkou je čerstvé ovoce včetně granátového jablíčka ve vanilkovém pudingu. Pak už si jen domluvíme s průvodcem program na poslední den naší cesty, který strávíme opět tady v Kathmandu, a jdeme unavení na kutě!

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

16.3. 2015
Bhutan 2015 - Video: we love Bhutan
18.3. 2015
Bhutan 2015 - Den 2: budhistický klid, koberečky v autě a nezabíjení