20.6. 2020

Dát si prostor

Děje se vám v PMS, že máte pocit, že život nemá smysl? Vy nemáte smysl? Pochybujete o tom, že se ubíráte správným směrem, že jste na správném místě, s těmi správnými lidmi? Zkrátka cítíte se mimo a nevíte, jak z toho ven?⁣

Mě se tohle děje celkem pravidelně. Včera ráno jsem se s touhle “dekou” vzbudila. K tomu ještě ten liják. ⁣

Mám pocit, že poslední měsíce je pokaždé během mé předmenstruační čarodějné fáze hnusně, prší a venku je slota, že ani náš pes nechce jít ven (kecám, on chce jít vždycky…takže obrazně!).⁣

Takže “deka” a k tomu mě strašně mě s****l David. Snad vším, co od rána řekl. I dýcháním. Ani jemu nebylo 2x nejlíp. Já sama byla na facku. A tak jsme se v tom slušně koupali.⁣

Věděla jsem, že v sobotu na den odjede. Měl v plánu chlapský mini vision quest v přírodě. Když jsem nás ale viděla, nevydržela jsem to a prostě ho poprosila, jestli by nemohl odjet už dnes.⁣

Bylo mi totiž jasný, že jinak tu spolu budeme celý den trpět. I v tom “mimo” stavu jsem věděla, že to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat je dát si prostor – být každý sám.⁣

Asi to celý ještě zesiloval blížící se Slunovrat a Nov. Menstruace za dveřmi. Konstelace silná a náročná!⁣

Souhlasil a mnou projela vlna vděku za to, že tohle dokážem. ⁣

I když je to náročný, stěžujeme si, krititujeme se, opravujeme a některý emoce, který prožíváme jsou fakt hnusný…stejně si pak umíme podat ruce na znamení míru, obejmout se, říct si, že se milujeme a dát si prostor. Svobodu.⁣

A tak jsem po zbytek dne byla sama se svým unaveným tělem, kritickou hlavou a v tom děštivým počasí vyčkávala na moment, kdy mě příchod menstruace “odpojí“ od sítě a jako každý měsíc mě na pár hodin zaplaví úžasná vlna vnitřního klidu a pocitu, že je (jsem) v naprostém pořádku. ⁣

Je to vtipný, jak je to v tom našem ženským těle zařízený. ⁣

Jeden den se nesnáším, všechno mě štve, nevím, co se sebou a druhý den mám pocit, že jsem osvícená a nadhled bych mohla prodávat po vagónech. ⁣

Večer mi David napsal, jak je mu dobře, že mi děkuje za impulz “poslat ho pryč”, že mu opět došlo, jak samotu potřebuje a poprosil mě ať mu pomůžu s plánováním si svých jeskynních dní!⁣

Za tohle ho prostě miluju! A sebe taky! ❤️

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

17.6. 2020
Úklid kuchyně
20.6. 2020
Slunovratové čarování s receptem na kouzelné sušenky