Bhutan 2015 – Den 6: Pudža, orli, Bhutánci v ČR a střílečka

Ráno mě probudí sluneční svit do našeho pokojíčku. Kamínka dávno nehoří, ani tak není žádné velké chladno. Dávám si horkou sprchu a pak si ještě před snídaní chvíli s Davidem hovíme v pelíšku.

Snídaně je opět více evropská než místní. A tak si dávám vajíčka, fazolky a k tomu jejich opečené brambůrky, hodně připomínající chipsy :D. Na snídani chipsy, to mě fakt baví. Naše skupina už je po snídani, a tak tu na chvíli s Davidem snídáme úplně sami hned u prosklené přední stěny restaurace a kocháme se tím fascinujícím výhledem do údolí.

Po snídani vyrážíme do chrámu nedaleko. Obcházíme opět 3x hlavní budovu, a tentokrát netočíme mlýnky, jsou tu jen prázdná okýnka. A to proto, že tu bylo zemětřesení a mlýnky uvnitř popraskaly a zatím nemají nové. V okýnkách jsou však krásné rytiny svatých a bohů na břidlicových deskách. V chrámu se zrovna koná „pudža“, tedy ceremonie. Musíme však vystoupat dvě patra chrámu. Takhle vyzdobený a překrásně vymalovaný jsme ještě neviděli. Mniši odříkávají mantry za zvuku bubnů a píšťal a my se kocháme nástěnnými malbami po zdech. Tolik yab-yumů (posvátných spojení milenců) jsme ještě nikde neviděli, a navíc v chrámu. Modlíme se, opět vysíláme přání a necháváme si mnichy požehnat.

Odtud nás čeká 2hodinová procházka pěšky lesem i údolím. Mechové lesy. Hustá zežloutlá tráva a nad hlavami kroužící hejno orlů. Řeky a potůčky a také bažiny, které musíme překonávat, než se dostaneme na obrovskou louku, kde nás čekají naši řidiči s obědovým piknikem. Počasí se tu mění během vteřiny. Z totálního horka a pálícího slunce se tu najednou zatáhne a zvedne vítr, až je nám všem pěkná zima.

Celé odpoledne pak strávíme v úžasné náladě a spokojené atmosféře. Učíme se totiž střílet z luků do terčů a ve finále se rozdělíme do dvou družstev i s našimi řidiči a Jamsoem a pořádáme turnaj. Můj tým vyhraje, a tak nás tým poražených musí večer pozvat na drink. Pak vyzkoušíme i místní šipky. Svítí sluníčko, je teplo, a i když fouká, je nám všem krásně. Hrubé domácí štěstí určitě roste :).

Kolem půl čtvrté se vracíme do hotelu, kde máme výjimečně pauzičku a volno až do večeře :). A tak lenošíme v posteli, čteme a pospáváme. Večeře je opět moc dobrá, tentokrát ale nezkouším všechno, naberu si jen rýžové nudle se zeleninou a vařený květák na česneku s chilli a ten mi fakt chutná. Dáváme si pivo a jsme v příjemné debatě u rozpálených kamen v hotelové restauraci. Po večeři jdeme s Katarinkou, Zuzkou a Ivanem do místního obchůdku, který objevila Katy. Mno, obchůdku, prostě do jednoho domečku k jedné paní, kde má pár látek, které utkala přes zimu, kdy není třeba pracovat na poli kolem brambůrek. Je moc milá, a tak si kupuju jednu šálu a háčkovaný přehoz na stůl. Společně se i fotíme, ať mám památku.

Když se vrátíme do restaurace, naše skupinka je v živé debatě. Rozebírají nadšeně s Jamsoem myšlenku, že by příští rok přijel do Česko-Slovenska. David se toho samozřejmě chytil nejvíc a v hlavě už mu zraje plán několika akcí s představením Bhútánu jako nejšťastnější země světa a celého konceptu hrubého domácího štěstí. Jamsoův švagr je dokonce prý v komisi GNH a mohl by přijet s ním. Tahle myšlenka se nám všem líbí a myslím si, že dojde svého naplnění.

Jamso je totiž fakt skvělý. Večer pak strávíme všichni na jednom pokoji, kde si zase povídáme. Jamso nám vypráví o lukostřelbě, je to národní sport a každý se mu věnuje. Je ale moc smutný z toho, že někteří jeho kamarádi si kupují drahé karbonové luky z Ameriky, které stojí až tisíc dolarů. Hodně na ně šetří, a tím ochuzují svou rodinu o blahobyt, tedy o štěstí, a ve finále ani s takovým lukem nejsou šťastní, protože jejich kamarádi, kteří střílí z tradičních bambusových luků, které si sami vyrobí a nic je nestojí, s nimi pak nechtějí střílet, protože se vlastně stydí za ty své. A to všechno vůbec nepřispívá k hrubému domácímu štěstí.

Pak děláme sdílecí kolečko, jak se tady kdo má a cítí, co by třeba chtěl a potřeboval. Jamso je velmi dojatý z Davida, říká, že se mu ještě nestalo, aby se potkal z turistou, který přijel do Bhútánu právě kvůli konceptu hrubého domácího štěstí, s takovým zájmem, a že ho bude mezi svými lidmi uvádět jako příklad, protože mnoho Bhútánců tomuto konceptu ještě stále nevěří a nežijí ho. Je velmi dojatý, že má právě takovou skupinu, jako jsme my, a s tím se loučíme a jdeme na kutě!