Bhutan 2015 – Den 3: obří Budha, 108, čaj s mlékem a škola umění

Noc byla divoká ve smyslu množství snů, které se mi zdály. To za doprovodu nekončícího vytí psů, kteří jsou tu přemnožení a v noci mají největší potřebu komunikovat. Ráno jsme se vzbudila úplně přejetá, bolavé a slabé tělo a hlava se mi motala až do odpoledne.

Těsně před odjezdem na celodenní výlet po Thimphu se vyhrabáváme z postele a jdeme na snídani, která je překvapivě evropská: toasty, máslo, marmeláda, fazole v rajčatové omáčce, párečky, volská oka a cornflakes. Pojím něco málo a objednávám si životabudič – horký citron s medem.

V 9 hodin vyrážíme do kopců (auty) a asi po půlhodince cesty zastavujeme pod stavícím se chrámem a obrovskou 51metrovou bronzovou sochou sedícího Buddhy v lotosovém květu. Tento chrám se již 3 roky buduje podle proroctví jednoho lámy a je financován ženou z Taiwanu. Uvnitř sochy Buddhy, kam se zatím nesmí, je prý několik desítek tisíc malých sošek Buddhy a celá stavba chrámu má stát kolem 100 miliónů dolarů. Veškerý materiál je dovážen právě z Taiwanu a Číny, a dokonce i lidé, kteří chrám staví, jsou převážně Číňané. Pracují však jen přes sezonu, v zimě, kdy tady teplota padá až k minus 15 stupňům, je už na ně moc zima a práce stojí. Také Buddha byl vykonstruován na Taiwanu a po částech dovezen a poskládán v Bhútánu. Bhútánci nemají a neznají technologie, jak něco tak obrovského postavit. Je to vážně monumentální stavba a jejím účelem a záměrem je podporovat světový mír.

Potom se přesouváme ke stúpě, kterou nechala na počest králova dědečka postavit jedna z jeho žen. Máme úžasnou příležitost se tu potkat s místními lidmi, s jejich usměvavými tvářemi a opět vyslat obcházením stúpy a točením obrovskými bronzovými mlýnky s mantrami mnoho a mnoho přání. Tyhle rituály jsou nádherným zastavením se, spojením se se sebou, spočinutím v přítomnosti a i nádherným fyzickým cvičením :). U vchodu do areálu stúpy si při odchodu kupuju buddhistické korálky se 108 bílými kamínky, tolikrát by člověk měl obejít každou stúpu… My volíme evropskou variantu, obcházíme minimálně 3x :), ale do konce pobytu obejdeme určitě 108x!

Odsud pokračujeme do školy, kde se vyučují tradiční bhútánská umělecká řemesla jako sochařství, řezbářství, malířství, tkaní a vyšívání. Školou volně procházíme, také třídami, kde koukáme pod ruce žákům z nejrůznějších ročníků. Některá řemesla, jako například sochařství, se vyučují až šest let. Všechno jsou to druhy práce obrovsky náročné na přesnost, trpělivost a čas, což je pro mě něco absolutně nepředstavitelného, ale když pak pozoruji děti, vlastně spíš mládežníky o obědové přestávce, žasnu nad jejich klidem, s jakým se spolu baví…

Poté zavítáme do obchodu, kde je možné koupit všechny tyhle jejich výrobky, a jsou tu opravdu skvosty, ale také za velmi skvostné ceny. Nádherné obrazy zobrazující bohy, mandaly, sochy, tanky, což jsou vyšívané obrazy, látky a překrásné, mně dechberoucí, hedvábné koberce.

Je něco kolem jedné hodiny po poledni, je čas oběda. Ten strávíme v ukryté bhútánsko-thajské restauraci, kde poprvé ochutnám jejich čaj s mlékem. Čaj, který se připravuje vývarem nejen čajových lístků, ale celých nadrcených větších čajovníků, pouze však těch, které se samy ulomí. Podává se chřestová polévka, je teď jeho sezona, a pak opět rýže, dušené houby, nechybí ani plněné taštičky – tentokrát sýrem, a speciální bramborová kaše s chilli.

Po obědě si jdeme odpočinout na hodinku na hotel, odkud ve tři hodiny pokračujeme do obchodu s ručně tkanými látkami, abychom si pořídili místní kroje na obřad s lámou, který máme od pěti hodin. Jejich kroje jsou pro mě velmi zvláštní, ale nakonec si kupuji ručně tkanou sukni s páskem, do které mě pečlivě zamotají naši řidiči :D. Látku na takovou sukni, která stojí cca 50 dolarů, tká jedna žena asi 8 měsíců. Mají tu i mnohem, mnohem luxusnější hedvábné s pestrými vzory za cenu až 2200 dolarů.

Pak se přesouváme do obchodu s látkami a kroji ve městě. Tady je vše mnohem levnější, látky jsou tu vyráběné strojově. Tady doladíme naše outfity vrchními částmi kroje a také oblečeme naše muže. A pak hurá do chrámu na obřad, který je jen a jen pro nás.

Prší a při příjezdu do opatství nás vítají desítky maličkých mnichů v červených rouchách. Uvnitř chrámu sedí naproti oltáři láma a po boku mladí mniši. Sedáme si na koberečky podél zdi do jedné řady a mniši započínají odříkávat modlitby, které doplňují zvuky dlouhých trub, bubnů a píšťal. Celé to trvá asi půl hodiny, během které dostaneme horký čaj s mlékem a sušenky :). Poté jeden po druhém chodíme pro požehnání k lámovi, dáváme mu obětiny v podobě drobných peněz, absolvujeme celkem 3 kola a ve čtvrtém nám láma kolem krku uváže bílý šátek. Poté máme možnost vyslat svá přání přes chrámovou sochu Buddhy a dát i jemu obětinu. Stavíme se do kruhu před oltářem, kde nám láma nechá putovat zapálenou svíci a my si můžeme opět přát.

Já jsem si s sebou přivezla svíci z rituálu za své nenarozené miminko před 16 lety, kterou mi láma před oltářem zapaluje, podává, a já se slzami v očích před Buddhou vysílám další přání. Svíčku tu nechávám na oltáři, stejně jako i naši firemní jantru a přání našich kolegů, které jsme s sebou přivezli. Požehnávám také svou knihu a knihu Lucinky Kolaříkové s přáním, aby obě světu a lidem sloužily co nejlépe.

Po obřadu děkujeme lámovi, Jamso mu nás představuje, a dokonce se s ním i před chrámem fotíme. Teď jsem ráda, že ten neforemný a divný kroj na sobě mám :).

Za večerního soumraku se vydáváme zpátky do města na večeři, opět do neznámé restaurace, kde ochutnáváme místní pivo a také rýžovou pálenku. Tentokrát máme čistě bhútánské jídlo, které se ale moc neliší od těch předchozích, zvláštností jsou jejich kombinace: špenát se sýrem a chilli, houby ze sýrem a chilli, brambory se sýrem a chilli. Prostě chilli se sýrem je něco, co nesmí chybět u žádného bhútánského jídla.

David se ptá na jejich tradiční dezerty. Jamso říká, že žádné nemají, kromě jednoho, který brzy dostáváme možnost ochutnat. Je to jakýsi list s nespecifikovatelnou pastou vonící po pastě na zuby, do listu se zabalí kousek kokosu a speciální kousek děsně smrdícího (asi jako kravín) oříšku, celé se to vloží do pusy a po několika minutách žvýká. Působí to prý dobře na zažívání a je to i maličko omamné, což je asi pravda, protože zbytek večera máme opravdu výbornou náladu.

Z večeře jedeme ještě do Coffee shopu Karma’s cafe, kde si kávoví labužníci dávají dobrou kávičku, jiní včetně mě masala chai (indický čaj s mlékem a kořením), báječně se u toho bavíme a zakončujeme tak další velmi intenzivní den ve šťastné zemi.

Psaní deníku mám ráda odmalička. Vyprávění toho, co právě prožívám. A teď ho píšu i veřejně. Pro vás všechny, který to bude bavit a třeba i inspirovat. Píšu ho taky pro sebe, abych si ještě víc uvědomovala, jak skvělej život mám, i když si to někdy nemyslím. Abych se se tomu všemu (i sobě) po letech mohla zasmát a třeba na sebe být i hrdá!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

18.3. 2015
Bhutan 2015 - Den 2: budhistický klid, koberečky v autě a nezabíjení
20.3. 2015
Bhutan 2015 - Den 4: šest světů, piknik, sudža a takin